Nejedná se s křesťany jako s druhořadými občany?

17.08.2026, Rome Reports

Křesťané zůstávají nejpronásledovanějším náboženským společenstvím na světě. Podle organizace Open Doors čelilo v roce 2025 pronásledování nebo diskriminaci kvůli své víře 388 milionů křesťanů, tedy přibližně každý sedmý křesťan na světě. Některé údaje však odhalují ještě znepokojivější skutečnost.


Podle Mons. Ettore Balestrera, stálého pozorovatele Svatého stolce při OSN v Ženevě, „počet křesťanů zabitých pro jejich víru je alarmující. Podle organizace Open Doors jich v roce 2025 bylo pět tisíc. To znamená, že v průměru každý den zemře kvůli své víře přibližně třináct lidí. Nepochybně se tedy na tom podílejí společenské a politické faktory, jako je nárůst konfliktů, válek a ideologického extremismu, který náboženství zneužívá a manipuluje s ním pro své cíle.“ Právě to Mons. Balestrero odsoudil na půdě OSN v Ženevě – a nejde jen o pouhá čísla. Za každým z nich se skrývají rodiny nebo celá společenství. Navíc dochází k diskriminaci, kterou tento diplomat označuje jako „zdvořilé pronásledování“. „Jde o tichou formu, která je na pohled méně násilná, ale ničivě působí na uplatňování náboženské svobody. Veřejný prostor pro vyjádření víry se totiž postupně zmenšuje, až se úplně vytratí.“ Je to běžnější, než se zdá. A docházet k tomu může prakticky denně, i když to nemusí být tak snadno odhalitelné. Podívejte se na tyto každodenní případy...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Zamysleme se například nad případem věřícího člověka, který je zadržen za to, že se v tichosti modlil poblíž kliniky, kde se provádějí potraty. Nebo nad tím, když učitel či vychovatel čelí odsouzení proto, že třeba četl svým žákům evangelium nebo jim připomněl, že podle křesťanského učení je určité jednání morálně nepřijatelné. Takzvané „zdvořilé pronásledování“ tedy nikoho nezavírá do vězení ani nemučí, ale umlčuje hlas člověka a ničí ho natolik, že ho morálně i společensky dusí.“ Právě zde vstupují do hry vlády a politická moc. Ve světě, který hovoří o toleranci, pokroku a svobodě, to někdy bývají právě křesťané, kdo jsou odsouváni na okraj.

„Musíme upozornit na určité pokrytectví, k němuž dochází například v souvislosti s debatou o nových právech. Hovoří se v ní o inkluzi a pokroku, ale nakonec odsouvá na okraj ty, kdo veřejně vyjadřují své křesťanské přesvědčení, jednoduše proto, že se jejich názory neshodují s názory relativistické většiny. Chtějí začleňovat všechny kromě křesťanů. Ti se tak ve skutečnosti stávají občany druhé kategorie.“ K tomu, abychom to viděli, si nemusíme všímat jen případů fyzického násilí. V mnoha částech světa jsou křesťanům odpírány základní služby, je jim bráněno stavět školy, a dokonce ani nesmějí veřejně projevovat svou víru.

Carmen Álvarez Cuadrado
přeložila Alena Švecová


Další články



O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.