Paradox Benedikta XVI.

27.01.2023, MondayVatican

Na papeže, jakým byl Benedikt XVI., jsme zřejmě nebyli připraveni. Protože Benedikt XVI. se snažil pozvednout církev na novou úroveň, vyvést ji z ohrady, kterou jí vnucuje společnost a veřejný diskurs. Jeho hledání Boha ho vedlo k tomu, aby hleděl za hranice aktuálních trendů a snažil se hledat hluboký smysl všech věcí. A právě na toto k Bohu zaměřené hledání pravdy jsme nebyli zvyklí.


Povězme si to na rovinu: Jan Pavel II. byl mystikem ještě předtím, než se stal papežem, a dokázal se soustředit na každou situaci a modlit se růženec; Pavel VI. byl myšlenkovým asketou, jehož trýznily problémy církve, kterou bylo třeba uvést do světa; Jan XXIII. byl spjat s římskými zvyklostmi a tradicemi tak silně, jak bývají jen venkované s pevnou vírou. A mohl bych jít ještě dál proti proudu času a ukázat, že všichni papežové před Benediktem XVI. měli svou podobu mystiky, svůj způsob asketismu.

Benedikt XVI. však požadoval ještě krok navíc. Benedikt XVI. chtěl, aby víra byla živena rozumem. Jistě proto, jak se píše v listu svatého Petra, aby dokázal poskytnout důvody k naději.

Zároveň však Benedikt XVI. zvěstoval pokornou, jistou víru, plnou radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým a jistoty, že k tomuto setkání došlo. Velkým zápasem Benedikta XVI. tedy nebyl boj proti sekularismu, zlu mimo církev, s nímž by mohl diskutovat a projevovat nesouhlas. Naopak, bojoval proti vnitřním nepřátelům uvnitř samotné církve.

Byl to boj proti záludným nepřátelům. Od padesátých let znepokojovalo Benedikta XVI. novopohanství, lidé, kteří se označovali za křesťany, aniž by jako křesťané žili. Dělal si tudíž starosti o křesťany, kteří přestali věřit v křesťanství, a dokonce začali zpochybňovat historické pravdy víry.

Benedikt XVI. byl učenec. A jako učenec věděl, že pravdu nelze vlastnit a skutečnost je možno vyložit jenom za tu cenu, že ji učiníme o něco méně pravdivou. Vše drží pohromadě ve zvláštní kosmické rovnováze, která může pocházet jedině od Boha.

Proto Benedikt XVI. kritizoval historickou metodu, která zašla tak daleko, že zpochybňuje dokonce i evangelium. Napsal knižní trilogii o Ježíši Nazaretském, jejímž poselstvím je toto: Evangelium není jen symbolická kniha, která popisuje abstraktní víru, ale je to skutečná kniha s ověřitelným příběhem.

A Ježíš nemůže být postavou, kterou by bylo možno jakkoli upravovat a využívat a nelze jej vykládat pouze symbolicky. Naopak, je to historická postava, Bůh, který se stává tělem a krví a má přesný, lineární, nesymbolický, avšak skutečný příběh.

Už zde dochází k mimořádnému paradoxu, protože papež, který se více než kdo jiný snažil vysvětlit víru rozumem, pak tutéž víru znovu ukotvuje ke konkrétnímu životu, k příběhu, který je Dějinami. Víra rozumu je vírou prostých, vírou těch, kteří věří doopravdy.

Je to zřejmě revoluční pasáž, která překonává rozpor mezi lidem a elitou, tak jak to dokáže jen křesťanství. Tato pasáž však také překonává protiklady mezi tradicionalisty a progresivisty. Přesahuje jakoukoli ideologii. Cílem Benedikta XVI. totiž bylo vytvářet harmonii, nikoliv protiklady.

Je to vidět na mnoha rozhodnutích, i těch nejméně pochopených, která Benedikt XVI. učinil jako papež. Například na liberalizaci slavení starobylého obřadu, jejímž cílem bylo vytvořit jednotu, nikoliv rozdělení, překonat protiklady a hledat soulad mezi dvěma různými postoji. Ale také na diplomatických rozhodnutích, počínaje těmi, jež se týkala Číny, kdy předpokládal jasné hlásání pravdy, ale také neustálý dialog vycházející z pevných základů, aniž by se činily ústupky.

Pro Benedikta XVI. všechno muselo mít svůj účel a muselo odrážet účel církve. Například reforma vatikánských financí byla provedena s ohledem na poslání církve (a Svatý stolec to výslovně prohlašuje ve zprávě MONEYVAL) a reforma Caritas Internationalis byla provedena s myšlenkou, aby charita jednala v souladu s hodnotami, které církev hlásá.

Neexistuje žádné, byť sebemenší rozhodnutí, které by nevycházelo z přesného myšlení Benedikta XVI. a neexistuje žádná jeho myšlenka, která by nevycházela z křesťanského vědomí a koneckonců z vědomí příchodu Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka.

Toto všechno bylo asi přespříliš v době, která náboženství považuje téměř za cetku a abstraktní myšlení se pro ni stává problémem. Skutečnost už nelze utvářet od nějaké ideje, protože se zdá, že k tomu nejsou prostředky. Zde se rodí sekularismus a odpor k náboženství, které dnešní člověk jen těžko chápe. Zbožnost ano. Iracionalita, ano. Víra živená rozumem, nikoli – to je příliš obtížné.

To je pohled na svět, s nímž se Benedikt XVI. po celý svůj život potýkal. Nejenže člověk může mít velkolepé plány, je k tomu dokonce povolán, neměl by zjednodušovat, ale zároveň má zůstat prostý. Člověk je povolán žít pro velké myšlenky, nikoli pro malé výsledky. A víra, jistota vzkříšení, je možná tou nejúžasnější myšlenkou, s jakou se kdy člověk setkal.

Problémem nebyl Benedikt XVI. Problémem je spíše církev, která už nevěří, a nebo věří příliš sama sobě. Proto Benedikt XVI. vyzval k odsvětštění a využití vhodných sekularizačních trendů, které by umožnily svobodnější a pravdivější církev.

A z toho pramení Ratzingerovo proroctví o církvi, která bude nucena opustit mocenské struktury a stane se menší, téměř bezvýznamnou. Bylo to však pozitivní proroctví, protože Benedikt XVI. zdůrazňoval, že svět pak bude s nadějí vzhlížet k těm několika málo zbývajícím křesťanům, kteří skutečně věří.

S nadějí jsme vzhlíželi k Benediktu XVI. Patřil do staré éry, ale nová ještě nezačala. Je načase začít ji budovat a dobře při tom využívat jeho učení.

Andrea Gagliarducci
Přeložil Pavel Štička


Další články



Ex orbe et Urbe - 15. 1. 2024

15.01.2024, RC

Přestože odstavec 41 deklarace Fiducia supplicans uvádí, že „to, co bylo řečeno v této deklaraci o žehnání stejnopohlavních párů, je pro vysvěcené služebníky dostatečným vodítkem k uvážlivému a otcovskému rozlišování“, a proto „mimo výše uvedené pokyny nelze očekávat další odpovědi specifikující podrobnosti a praktické záležitosti ohledně žehnání tohoto typu, Dikasterium pro nauku víry vydalo 4. ledna „Tiskovou zprávu ohledně přijetí Fiducia supplicans“, v níž se obsah deklarace dále vysvětluje.

Ex orbe et Urbe - 16. 2. 2024

16.02.2024, RC

„Papež je velkým příznivcem ženského diakonátu,“ tvrdí podle portálu katolisch.de italská teoložka a řeholnice Linda Pocherová. Vatikán prý v současnosti zvažuje, jak by bylo možné jáhenské svěcení žen zavést.

Moudří vědí

29.12.2023, RC Monitor 24/2023

Za nedlouho začne nový kalendářní rok, a tak jako každý z nás katolíků bude stát před otázkou, jak lépe uvádět ve skutek Boží nároky v našich životech, tak jistě i celá církev bude řešit, jak oslovit co nejširší spektrum populace a nadchnout je pro duchovní život.

Sněhuláka zakážem

05.01.2024, RC

Sníh padal celou noc. Postavil jsem si sněhuláka. Feministka ze sousedství šla okolo a ptala se, proč jsem raději nepostavil sněhulačku. Postavil jsem sněhulačku.

Víme vůbec, co je mše svatá?

29.01.2024, RC Monitor 2/2024

Jednou za čas je možná vhodné zamyslet se nad tím, co to je vůbec farnost, jaké má úkoly a jak by měla žít. Především je každá farnost součástí všeobecné Církve. A to není jen tak ledajaký spolek, ale je to společenství lidí, které založil sám Boží Syn.

Novoroční předsevzetí? Zkusme možná ty maličkosti...

19.01.2024, RC Monitor 1/2024

Na výzvu kněze v naší farnosti P. Josefa Říhy jsme se s manželkou v roce 2000, když se nám narodilo třetí dítě, zapojili do přípravy snoubenců v Kroměříži a okolí. Jak dospívaly naše děti – a my s nimi – začaly u našich dveří občas klepat i manželské páry, které měly ve svém vztahu nějaký ten problém. A zjistili jsme, že řada problémů v manželství vzniká proto, že si lidé tak trochu přestanou vycházet vstříc. Láska časem ochladne, dny jdou rok za rokem kolem nás, ani my sami příliš nemládneme. Co poradit? Jak nastartovat vztah, který eroduje?


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2024 Res Claritatis, z.s.