10.01.2024, RC Monitor 24/2023
Úvodní antifona běžně užívaných rorátních sérií, opatřená Izaiášovým veršem o nebeské rose nebo jiným textem, a začínající například slovy „Mnozí spravedliví“, je ovšem česky otextovanou adaptací gregoriánského chorálu, tedy toho chorálu, o němž Druhý vatikánský koncil prohlásil, že je „vlastním zpěvem římské liturgie“ a musí mu při liturgických úkonech patřit „čelné místo“ (Sacrosanctum Concilium 116). Alespoň touto cestou tak v našich končinách naplňujeme nevyslyšený a úmyslně ignorovaný příkaz koncilu, porušený masovým opouštěním latiny oproti jasnému slovu koncilních otců (Sacrosanctum Concilium 36). V této souvislosti lze uvést příměr: Smetanově Prodané nevěstě sluší čeština, tak jako náleží našim rorátním i dalším českým kostelním písním. Avšak Verdiho opery jistě nebudeme překládat do češtiny „protože jinak by tomu lidi nerozuměli“, vždyť ona „verdiovskost“ a „opernost“ nespočívá prvotně v okamžitém porozumění textu libreta. Také rockeři by nebyli spokojení, kdyby se jim jejich oblíbené anglicky zpívající zahraniční kapely přeučovaly texty písní do češtiny, aby jim naši fanoušci rozuměli. Podobně je tomu i u liturgické hudby. Vlastním nositelem její posvátnosti není pouze text a jeho bezprostřední racionální uchopení, nýbrž celkově posvátná atmosféra pozdvižení myslí k Bohu. Přitom neexistuje hudba, která by k Bohu povznášela bezprostředněji a účinněji, než „nesrozumitelný“ gregoriánský chorál.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Druhý vatikánský koncil jasně stanovil, že národnímu jazyku se má poskytnout prostor „zvláště ve čteních a připomínkách, v některých modlitbách a zpěvech“ (Sacrosanctum Concilium 36), nevydal však žádný pokyn, aby se z latiny do národních jazyků překládal mešní kánon nebo mešní ordinárium. Podle naprosto nezpochybnitelného příkazu koncilu by naopak věřící měli umět „latinsky recitovat nebo zpívat části mešního řádu, které jim přísluší“ (Sacrosanctum Concilium 54). Pokoncilní liturgické změny však dalece překročily to, co otcové na koncilu skutečně odhlasovali, a místní církve po celém světě tak byly na novou situaci naprosto nepřipravené. Oproti nádherným a lidovému zpěvu přesto přístupným starodávným latinským ordináriím (Kyrie – Gloria – Credo – Sanctus – Agnus) muselo dojít urychleně k nové tvorbě ordinárií a dalších liturgických zpěvů v národních jazycích. Na rozdíl od majestátní nadčasovosti a úchvatné krásy latinských originálů čpí tyto narychlo sestavované hudební produkty nedostatkem melodické invence a dobově podmíněnou vyvanutostí 60. – 70. let 20. století. Pokud však lze srovnávat, i tento krkolomný úkol se v našich podmínkách oproti stavu v jiných zemích zdařil poměrně dobře. Je zde především zlidovělé ordinárium P. Břízy s ohebně klenutou melodikou; výrazně pak zasáhl do liturgické hudební tvorby stylotvorný a vždy bezpečně rozpoznatelný P. Olejník. Majestátní ordinárium a další české zpěvy pro lid vytvořil také mistr Eben. Zoufalství z hudební a textové nekvality tzv. rytmických písní jej dokonce přiměly ke zkomponování známé Truvérské mše. Responzoriální žalmy pro mešní užití pak máme obsaženy v Korejsových, Olejníkových, Pololáníkových či Skleničkových sbírkách. S takovou tvůrčí vynalézavostí a rozmanitostí se jinde nesetkáme.
Ještě v horší situaci než u nás se nacházely ty místní církve, kde chyběla nejen ordinária nebo žalmy, nýbrž sama běžná praxe lidového mešního zpěvu. Takoví Italové jsou proto dnes nuceni zpívat sladkobolné, po koncilu horkou jehlou ušité kýčovité zpěvánky, jejichž melodika připomíná styl festivalu populárních písní v letovisku San Remo a texty obsahují perly typu „facciamo la Chiesa“ (děláme církev), nebo „Cristo è libertà“ (Kristus je svoboda). U nás v církvi býváme často hyperkritičtí a nevážíme si toho, co máme a co považujeme za samozřejmé. Přitom právě česká církevní hudba patří k tomu nejhodnotnějšímu, co církev u nás během staletí vytvořila a z čeho mohou naši věřící ve svém duchovním a liturgickém životě i nadále spolehlivě čerpat.
P. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl Ph.D., JCD., Th.D.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
28.10.2026, RC Monitor 20/2026
Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.
08.10.2026, CREDO CZ
Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.
30.09.2026, KTF UK
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.