18.04.2025, RC, brusselstimes.com
Tuto iniciativu uspořádalo sdružení Molenbeek For Brussels 2030 ve spolupráci s místními organizacemi a obyvateli Molenbeeku. Cílem akce bylo „vyzdvihnout solidaritu a štědrost jako hodnoty hluboce zakořeněné v identitě této komunity“. Zastánci akce argumentují, že šlo o symbolické gesto mezináboženského dialogu. Vyvstává však otázka, zda tímto gestem není relativizována posvátnost sakrálního prostoru a zda se tím nenarušuje křesťanská identita, která by měla být svědectvím právě v odlišnosti a věrnosti své víře.
„Tyto hodnoty solidarity a štědrosti, které se odrážejí v duchu zakátu napříč kulturami, jsou jádrem naší kandidatury. To je to, co chceme Evropě ukázat,“ uvedli Fatima Zibouhová a Jan Goossens, spolukoordinátoři iniciativy Molenbeek For Brussels 2030. Ponechme stranou, že tyto hodnoty jsou sice univerzálně sdílené, ale v křesťanské tradici mají svůj hlubší kořen ve vztahu k Bohu a nejsou pouhou kulturní nebo lidskoprávní kategorií. Během akce bylo podáváno teplé jídlo, sladkosti a nápoje, které připravili členové místní komunity a účastníci je darovali. Atmosféru během jídla doprovázela hudba v podání členů muslimských i křesťanských komunit Molenbeeku. Otázkou zůstává, zda tato forma setkání přináší skutečný duchovní dialog, nebo spíše povrchní synkretismus, v němž se rozdíly víry rozplývají v kulturní kulisy.
Deset let po pařížských útocích v listopadu 2015 a devět let po útocích v Bruselu v březnu 2016 se Molenbeek snaží překonat stigmatizaci, která některé části jeho komunity provázela, a zdůraznit bohatství své kulturní rozmanitosti. Kandidatura na Evropské hlavní město kultury je klíčovým pilířem těchto snah – ale musíme si také odpovědět, za jakou cenu a s jakým vztahem k náboženské pravdě.
29.11.2024, The Dispatch
Učení katolické církve vychází z touhy zachovat hodnotu lidského života. Máloco vyvolává tolik emocí jako plození potomstva. Potřeba mít dítě není jen osobní touha, ale často základní instinkt – touha vidět, jak něco z nás zůstává na planetě a nese naše dílo i náš odkaz dlouho poté, co zemřeme.
23.12.2024, RC Monitor 24/2024
Za pár dní se ve většině našich domácností rozzáří vánoční stromek a následně se rozzáří i oči, především ty dětské, až spatří pod onou osvícenou a rozzářenou zelení dárky. A radostí se rozzáří i oči těch, kteří ony dárky kupovali a balili, neboť, jak časem zjistí i ti letos nejmenší, větší radost je dávat než dostávat. Tedy, pokud máte opravdu rádi. A protože Bůh nás má opravdu rád, dal nám to nejvíc, co nám mohl dát. Sebe.
17.03.2025, RC Monitor 5/2025
Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.
29.04.2025, RC Monitor 8/2025
Když roku 1934 malíř Evžen Kazimirowski dokončil obraz Božího Milosrdenství podle pokynů sestry Faustyny a ona ho poprvé spatřila, byla zklamaná a dala se do pláče. Ježíš totiž dle jejího vyjádření nebyl tak krásný, jak ho vídala. Dá se totiž pochopit obojí, jak zklamání sestry Faustyny, tak nedokonalou práci pana malíře. Není totiž v našich lidských silách popsat či jinak ztvárnit něco, co nás přesahuje. Jeví se to takřka nemožné.
11.02.2025, RC Monitor 2/2025
Notre Dame byla vzkříšena v celé své nádheře a slávě. Díky Bohu, protože původně byly plány zcela jiné. Dobře, nějaké lapsy se najdou – podivně řešený bronzový minimalistický oltář, který neladí s majestátností katedrály, kovová sedadla, křtitelnice, která nevypadá jako křtitelnice, chórová čepička, která jako by byla vypůjčená od klauna, a podivné kalichy – ale celek se vyznačuje velkou krásou. Důstojné byly i liturgické obřady provázející znovuotevření Notre Dame. Díky nim se věřící povznášejí nad všednost až k nadpřirozenu. Právě to druhé je tolik zapotřebí v naší době, v době, kdy všechno musí být srozumitelné. Latina byla nesrozumitelná a nudná. Posvátné ustoupilo mezilidskému.
26.02.2025, The Catholic Thing
V poslední době trávím celkem dost času s pohany. Ne s moderními požitkářskými, falešně idealistickými, nezajímavými pohany všude kolem nás, zvlášť na našich univerzitách, nýbrž s dávnými – skoro až příliš zajímavými – houževnatými hledači pravdy a dobra.