Mlčet nestačí: hřešíme i vědomým mlčením

11.09.2025, RC Monitor 16/2025

V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.

Z křesťanského pohledu je nezbytné rozlišovat mezi hříšníkem a hříchem: člověka milovat, hřích odmítat. Tento postoj se vztahuje na každého – bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Schvalování hříchu, jeho zakrývání či mlčení o něm nejsou projevy lásky. Mezi tzv. „hříchy do nebe volající“ patří i sexuální jednání proti přirozenosti. A hřešíme také tehdy, když se na hříchu druhého podílíme nepřímo – ať už jeho schvalováním, obhajobou, nebo vědomým mlčením.

Postoj papežů
Papež sv. Jan Pavel II. se k genderové problematice opakovaně vracel, zejména v rámci své teologie těla, souboru 129 katechezí pronesených v letech 1979–1984. Podle něj rozdíly mezi mužem a ženou nejsou jen biologickou daností, ale hlubokou dimenzí lidské identity, odrážející Boží plán stvoření. Sexualitu chápal jako dar zaměřený na vztah a plodnost – a právě to podle něj genderová ideologie popírá. Kritizoval také směry feminismu, které usilují o popření ženské jedinečnosti, a zdůrazňoval komplementaritu pohlaví jako základ lidské důstojnosti a rodiny.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Papež Benedikt XVI. šel ve svém hodnocení ještě dál a genderovou ideologii označil za „konečnou vzpouru proti Bohu Stvořiteli“. Ve vánočním projevu k římské kurii roku 2012 varoval, že tato ideologie popírá přirozenost člověka jako muže a ženy a tvrdí, že si každý může svou identitu sám definovat. To podle něj vede k popření lidské důstojnosti a k destrukci rodiny jako instituce, kterou ustanovil Bůh. Manipulaci s identitou viděl jako projev hluboké antropologické krize.

Papež František nazýval genderovou ideologii „nejnebezpečnější ideologickou kolonizací současnosti“. Podle něj stírá rozdíly mezi mužem a ženou a tím ohrožuje samotné lidství. Rozdíly mezi pohlavími nepovažoval za překážku, ale za zdroj plodného napětí, které lidstvo obohacuje. Často také kritizoval vnucování genderové ideologie rozvojovým zemím prostřednictvím podmíněné mezinárodní pomoci. Přitom rozlišoval mezi pastorační péčí o jednotlivce (např. osoby s transgenderovou zkušeností) a odmítáním veřejné ideologie, která podle něj podkopává antropologické základy rodiny.

Společné rysy
Všichni tři papežové se shodují: genderová ideologie ohrožuje základní pravdy o člověku jako muži a ženě stvořených Bohem. Zdůrazňují nutnost přijetí vlastní identity a varují před následky, které popírání přirozených rozdílů může mít pro jednotlivce i společnost. Jan Pavel II. k tématu přistupoval z teologicko-biblické perspektivy, Benedikt XVI. z filozoficko-teologického hlediska a František klade důraz na pastorační rozměr a ochranu lidské důstojnosti v současném světě.

Mlčet, když se překrucuje pravda, znamená přenechat prostor lži. Nejde o to vést nekonečné spory, ale stát pevně na straně skutečnosti, která má svůj původ v Bohu. Každý z nás má možnost – v rodině, v práci, mezi přáteli – jasně a s respektem pojmenovat věci pravým jménem. Právě dnes, kdy se základní pojmy lidské existence záměrně rozmazávají, je čas k mluvení pravdy o lásce s autenticitou.

Stanislava Kubizňáková

Další články

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.