24.12.2005, RC
Tak zní vánoční přání alumnů papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Mohli bychom probírat nepřeberné množství vánočních gratulací, které přicházejí z různých koutů naší země nebo ze zahraničí. Mnohé z vánočních gratulací jsou určitým zamyšlením věřícího člověka, který prožívá svou víru v liturgické i teologické dimenzi. Jiné jsou trochu nostalgií, která má přivolat kouzlo vánoční noci prožívané v dětství. Mnohé z gratulací prozrazují i konzumní vliv, který však překrývá výrazné přání zdraví a radosti, které zatím naše "super" i "hyper" markety nenabízejí. I ten nejdražší dar nemusí vůbec vyvolat radost, naopak nespokojenost, či znechucení spolu s obavou, že mi to někdo bude závidět nebo mi to ukradne. I takové mohou být Vánoce. Přes pestrobarevnou mozaiku vánočních přání, pokud se ze mne - čtenáře vánočních lístků nestane inkvizitor, či cenzor, prosvítá základní motto: Vánoce jsou vždy překvapením. Nad sebemenším i sebevětším dárkem mohu žasnout. Opravdu? Nežasnu spíše nad tím, že odhaluji lásku, přízeň, či přátelství mých nejbližších i vzdálenějších? Vyprávějí o tom, že místem, kde člověk nachází vnitřní mír, pohodu a štěstí, je rodinný stůl.
Vánoční vzpomínka zřetelně ukazuje svobodu člověka od materiálních a společenských vazeb. Vždy zůstanou pro každého z nás nejkrásnější Vánoce našeho dětství. Kdo způsobil, že můžeme tyto svátky slavit? Slunovrat, či zbytky pohanských pověr? Opravdu se naše srdce třese touhou po házení střevícem, či lití olova po hladině vody v umyvadle? Abychom mohli tyto folklorní zvyky provozovat, potřebujeme k tomu společenství lidí, kteří jsou nám blízcí a mají nás rádi. Vánoce jsou svátky narození toho, který nám je nesmírně blízký, který s námi uzavřel přátelství na život a na smrt. Aby nám však mohl být opravdu blízký, pak nestačí, aby byl jedním z nás. On je především Darem darovaným nám Bohem, kterému na nás tolik záleží. Proto jsem začal tyto řádky přáním z římského Nepomucena. Přijměte je také jako mé vánoční přání čtenářům Res Claritatis.
Dominik Duka OP
08.10.2024, rkfzruc.cz
Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?
24.09.2024, RC Monitor 17/2024
Přinášíme rozhovor s novým litoměřickým biskupem Stanislavem Přibylem. Představujeme ho také jako hudebníka a znalce hudby, autora knih, obnovitele památek a v neposlední řadě člena Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele.
21.10.2024, RC Monitor 19/2024
Pro náš osobní život je nepochybně rozhodující znalost Božího slova. Jsme Ježíšovými následovníky a jen těžko bychom se obešli bez pokynů a rad Mistra, za kterým jdeme. V Bibli, ve starozákonní knize Jozue, se zmiňuje skutečnost, mající hlubokou vnitřní souvislost s novozákonní nesmírně cennou duchovní hodnotou. Jedná se o starozákonní archu a novozákonní svatostánek. Archa provázela izraelský lid, zvláště v časech putování, doslova na každém kroku. Stateční mužové Izraele ji nesli uprostřed lidu. Je to náznak budoucí, mnohem vznešenější archy, totiž eucharistického svatostánku, v němž pro nás, novozákonní Boží lid, je Kristus přítomen v každém kostele. Chrámový prostor je proto posvátný, protože je tam, řečeno nikoliv přehnaně, kus otevřeného nebe.
11.10.2024, RC Monitor 18/2024
Jedna čtenářka našeho časopisu se zamýšlí nad normálností i současným bláznivým světem. Když jsem její článek četl, vzpomněl jsem si na patera Hertze, dominikána, profesora na Angeliku, který nás měl na morálku, když jsme jeden semestr probírali spravedlnost.
19.08.2024, RC Monitor 15/2024
Nevím, kolikrát jsem musel odpovídat v posledních dnech na otázku: „A co říkáte, pane faráři, na zahájení olympiády v Paříži?“, ale vím, co jsem odpovídal. Odpovídal jsem slovy, která jsem si vypůjčil od francouzského prezidenta pana Macrona: „Toto je Francie!“.
18.11.2024, RC Monitor 21/2024
Vyznání víry uvádí o Kristově církvi, že je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. Co to znamená, že Kristova církev je apoštolská?
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.