26.12.2013, HeraldSun
Jessiina matka Phoebe nemá pochyb o tom, že Jessi byla zabita za svůj „zločin“ křesťanské víry. „Byla mou nejlepší přítelkyní. Byla pro mě vším. Z Jessi se právě stávala žena,“ řekla.**
„Každá žena sní o tom, že se stane matkou. A já jsem měla to štěstí, že jsem byla 10 let maminkou. Bude mi chybět to, jak mi Jessi říkala mami… Vím, že to už nikdy neuslyším.“
Příběh Jessi je již téměř zapomenutým drobným dodatkem k tomu, co se dá popsat pouze jako válka, jež uvěznila blízkovýchodní křesťany kdesi mezi exodem a holocaustem.
Při děsivých vojenských operacích, které často zůstávají Západem nepovšimnuty, se někteří muslimští fanatici vrhají na starobylé křesťanské komunity s krvelačností, která je nyní v arabských zemích až příliš běžná.
Fundamentalisté v tomto regionu jsou většinou vtahováni do dlouholetých místních sporů: šíité proti sunnitům. Tento spor trvá již 1381 let a jde v něm o to, kdo je následovníkem Mohameda. Jedná se o velké schisma v rámci islámu. Jednání mezi válčícími stranami netroskotají. Žádná totiž neprobíhají.
Většinu všech muslimů na světě tvoří sunnité. Velké tektonické desky tohoto neklidného náboženství na sebe silně narážejí kolem Íránu a Iráku, kde žijí povětšinou šíité.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Ale mnoho šíitských a sunnitských muslimů sdílí nenávist vůči křesťanům. Příliš často se domnívají, že pronásledování, či dokonce zabíjení křesťanů je oprávněné. Tolerance nepatřila vždy k silným stránkám islámu.
Blízkovýchodní křesťané, kteří se odvažují praktikovat své náboženství, jsou často ostrakizováni, týráni, zabíjeni a jejich ženy znásilňovány rozlícenými muslimskými extremisty, kteří se staví na odpor plíživému pronikání moderního světa do jejich země.
Moderní svět pro ně znamená Západ. Západ pro ně symbolizuje křesťan.
Křesťanské hodnoty, které podporují rovnost, vzdělání, sociální péči a oddělení církve a státu poskytly Západu obrovskou výhodu oproti společnostem, které si možná nepřejí, aby jejich ženy byly vzdělané nebo řídily automobily, které jsou netolerantní vůči menšinám a které by nejraději trávily plynem děti rodičů, jejichž názory se liší od těch, které zastávají jejich genocidní vůdcové.
Někteří rozlícení muslimové, kteří závidí způsob života, jaký nikdy nebudou moci vést, útočí na křesťany. A ti, pokud přežijí, prchají v obrovských počtech.
V posledních týdnech došlo v Egyptě k opakovaným vražedným útokům na Kopty, kteří tam kdysi tvořili křesťanskou většinu, a v Pákistánu bylo zabito 85 křesťanů muslimskými sebevražednými atentátníky v starobylém kostele Všech svatých v Péšávaru.
Tak kde je ohlušující mezinárodní protest a pobouření kvůli těmto fanatikům vraždícím spořádané křesťany?
Papež František hovoří o „vysoké ceně“, kterou platí blízkovýchodní křesťané, a uvedl, že nepřestane na tuto skutečnost poukazovat, dokud je ohrožena něčí důstojnost nebo jsou lidé „zbavováni základních prostředků pro přežití, okrádáni o svou budoucnost nebo nuceni žít jako uprchlíci“. „Nesmíme se smířit s představou Blízkého východu bez křesťanů,“ prohlásil.
Podpory se mu dostalo z nečekané strany: od Sajídy Warsí, muslimky pákistánského původu žijící v hrabství Yorkshire.
Paní Warsí o sobě říká, že je pracující matka, ale je mnohem víc než to, možná jedna z nejodvážnějších žen na světě.
Je významnou členkou Konzervativní strany, britským premiérem Davidem Cameronem byla jmenována do Sněmovny lordů a působí jako ministryně pro víru a společenství.
Pronásledování křesťanů ze strany příslušníků svého náboženství nazvala „globální krizí“.
„Být dnes křesťanem v některých částech světa znamená vystavovat svůj život nebezpečí,“ říká. „Počet křesťanů se snižuje a toto náboženství je vyháněno z některých jeho historických center.“
Důkazy potvrzují, že má pravdu. V roce 1990 bylo v Iráku 1,2 milionu křesťanů, ale zůstalo pouze 200 000 a extremisté nadále v zemi provádějí náboženské „čistky“.
Bylo oznámeno, že třetina syrských křesťanů uprchla poté, co se stali terčem povstalců, kteří je masakrují a ničí jejich kostely.
Baronka Warsí plánuje na příští měsíc mezinárodní konferenci, na které by měl být vypracován plán na záchranu blízkovýchodních křesťanů.
Možná pozve i zástupce urážlivé indonéské vlády. Náš nejbližší soused musel být minulý týden tak trochu hýčkán poté, co kvůli únikům informací o australské špionáži zjevně ztrácí tvář.
Ztrácí tvář? A co všechny ty ztracené životy křesťanů v Indonésii, nejlidnatější muslimské zemi?
OSN odhaduje, že během okupace Východního Timoru bylo až 202 600 místních obyvatel zabito nebo zemřelo hlady – 97 procent z nich byli katolíci – a že Indonésané jsou zodpovědní za 70 procent násilných úmrtí.
Indonéští křesťané jsou ve své vlasti také ohrožováni. V Sulawesi byly před několika lety zavražděny tři křesťanské školačky. Hlavy těchto dívek byly vloženy do igelitových pytlů s nápisem „Hledá se: 100 a více hlav křesťanů, dospívajících nebo dospělých, mužů či žen“.
Reakce křesťanů? Žádné falešné rozhořčení. Žádné nepokoje. Žádné žhářství. Žádné vraždy. Jen nezměrný smutek, že se něco takového mohlo stát před naším prahem.
24.12.2025, RC
„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)
04.11.2025, cirkev.cz
V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
07.11.2025, National Catholic Register
Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.
12.03.2026, RC 4/2026
Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.
27.03.2026, Saint Dominic‘s Media
Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.