Studie nenalezla žádný „gen homosexuality“. Co to znamená pro katolickou morálku?

03.12.2019, RC Monitor 23/2019

Poté, co velká vědecká studie zjistila, že neexistuje žádný jedinečný genetický marker pro homosexualitu, katolický teolog vysvětlil, že tato zjištění jsou plně v souladu s katolickým učením.


Studie byla zveřejněna 30. září v časopise Science. Zkoumala údaje z několika velkých genetických databank v řadě zemí a získávala informace o sexuálních partnerech a preferencích od téměř půl milionu lidí. Předchozí studie na toto téma zkoumaly pouze skupiny osob o počtu stovek lidí.

„Z hlediska genetiky neexistuje žádná odlišnost, pokud jde o sexuální chování homosexuálních a heterosexuálních osob,“ říká Andrea Ganna, genetik z finského Institutu molekulární medicíny a hlavní autor studie.

Eric Vilain, genetik z Dětského národního zdravotnického systému ve Washingtonu, v rozhovoru pro časopis Scientific American řekl, že závěry této studie znamenají „konec teorie o ’genu homosexuality‘“.

V posledních desetiletích mnoho aktivistů zapojených do hnutí LGBT prosazovalo argument, že homosexuální orientace je geneticky podmíněná a že lidé, které přitahuje stejné pohlaví, se rodí s takto danou orientací.

Podpora ideologických pozic
P. James Martin SJ, autor knihy Budování mostu: Jak katolická církev s LGBT komunitou mohou vzájemně vytvářet vztah na základě úcty, soucitu a citlivosti, řekl, že „většina uznávaných psychologů, psychiatrů, biologů a sociologů tvrdí, že se tito lidé takto prostě narodí“.

Melinda Millsová z oxfordské univerzity v komentáři zveřejněném společně se studií poznamenala, že „tendence redukovat sexualitu na genetickou podmíněnost“ slouží k podpoře sociologických nebo ideologických pozic.

„Připisování homosexuální orientace genetice by mohlo posílit občanská práva nebo snižovat stigmatizaci,“ napsala. „Na druhou stranu existují obavy, že takovýto přístup může být záminkou k různým ’léčebným‘ zákrokům.“

Millsová se přesto domnívá, že tato studie ukazuje, že využití genetiky k předvídání homosexuální orientace nebo k její změně prostřednictvím jakési úpravy genu, je „zcela a bezvýhradně nemožné“.

Martin v komentáři pro CNA řekl, že „tato studie ukazuje, že lidskou sexualitu ovlivňuje řada faktorů včetně genetiky“.

„Podle mého názoru nejužitečnější citát pochází od genetika, který byl jedním z hlavních badatelů a který hovořil o tom, že homosexualita je ’přirozená‘,“ řekl Martin. Citoval Dr. Benjamina Neala z MIT.

Neale pro New York Times řekl, že homosexuální chování je „zapsáno do našich genů a je součástí našeho prostředí... patří k našemu druhu a je součástí toho, kým jsme“.

„Zdá se, že to přesně shrnuje výsledky studie,“ prohlásil Martin.

Není výzkum jako výzkum
Výzkum ukázal pět genetických datových bodů, jež se zdají být běžné u osob, které uvedly, že měly alespoň jeden homosexuální styk. Dva z těchto markerů jsou podle všeho spojeny s hormony a pachem, což jsou faktory sexuální přitažlivosti.

Ale všech pět těchto markerů vysvětluje méně než 1 % rozdílů v sexuální aktivitě v rámci celé populace, uvádí se v závěru studie.

„Našli sice určitá genetická místa související s homosexuálním chováním,“ napsala Millsová, „avšak když zkombinují účinky všech těchto míst do komplexních výsledků, je jejich efekt tak malý – méně než 1 % – že tento genetický výsledek nemůže být v žádném případě použit pro předvídání homosexuálního chování daného člověka.“

Podotkla, že výsledky této studie zdůrazňují značné rozdíly v různých generacích a vliv kulturních norem na sexuální chování. Millsová uvedla, že budoucí výzkum by se měl zaměřovat především na to, „jak jsou genetické predispozice ovlivňovány nejrůznějšími faktory pocházejícími z okolního prostředí“.

„Znovu opakuji, že je důležité naslouchat životním zkušenostem LGBT osob, chceme-li jim v církvi sloužit,“ prohlásil Martin.

Dr. Kevin Miller, odborný asistent z Františkánské univerzity ve Steubenville, řekl agentuře CNA, že tyto výsledky jsou v souladu s církevním učením o homosexualitě.

„Katechismus pojednává o homosexualitě v paragrafech 2357–2359. Hned v prvním paragrafu čteme, že ’její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný‘. A tato nová studie na tom nic nezměnila.“

Studie rozlišuje mezi lidmi, kteří se oddávají homosexuálnímu jednání, a těmi, kdo se identifikují jako „gayové“ či „homosexuálové“, což je podle Millera ústřední myšlenkou církevního učení o této záležitosti.

Nezřízená touha
Katechismus učí, že homosexuální úkony jsou „vnitřně nezřízené“ a „v žádném případě nemohou být schvalovány“. Je tomu tak proto, řekl Miller, že pouze sexuální chování, které je svou přirozeností orientováno na plození a děje se v rámci manželství, je „slučitelné s podstatou mravní ctnosti čistoty a – jak zdůrazňoval Jan Pavel II. ve svých dokumentech – také s láskou“.

„Všechny ostatní úkony jsou – bez ohledu na subjektivní dispozice těch, kteří se jich účastní – objektivně hédonistické a sobecké, nikoli láskyplné. Pochopitelně existuje mnoho druhů sexuálních úkonů, které spadají do této kategorie – homosexuální skutky rozhodně nejsou jediné.“

O homosexuálních tendencích či sklonech, často nazývaných také přitažlivost ke stejnému pohlaví, katechismus píše, že se „objektivně vymykají řádu“, uvedl Miller. Důvodem je to, že touha, která by vedla k nemravným úkonům, je svou přirozeností nezřízená, prohlásil.

Miller však podotkl, že samotná touha či sklon nejsou „mravně špatné“, jelikož si daný člověk nevybírá, jaké touhy bude mít, a ani se nemůže svobodně rozhodnout, že je bude mít.

Pro porozumění rozdílu mezi sklony a jednáním je podle Millera zásadní to, že pro veškeré své sexuální chování se člověk svobodně rozhoduje. I když má vnitřní dispozice k homosexuálním skutkům, má svobodu je konat nebo nekonat, stejně jako ten, kdo inklinuje k nemravným skutkům s osobou opačného pohlaví.

„Vidíme, že v tomto vysvětlení církevního učení není žádná zmínka o jakékoli příčině homosexuálních sklonů nebo dispozicí. To je totiž pro analýzu mravního dobra nebo zla homosexuálních úkonů nebo toho, zda se homosexuální sklony vymykají nebo nevymykají řádu, zcela irelevantní.“

Miller vysvětlil, že původ sexuální orientace člověka – ať biologický, environmentální nebo zkušenostní – nemá žádný vliv na to, co církev učí o mravnosti jednání vyplývajícího z určité sexuální touhy.

„Toto učení nezávisí na žádném předpokladu ohledně příčiny těchto tendencí nebo sklonů,“ uvedl.

„I kdyby se prokázalo, že homosexuální sklony či orientace jsou zcela biologicky podmíněné, nemělo by to žádný vliv na logiku, na níž je toto církevní učení postaveno.“

Ed Condon, Catholic News Agency
Přeložil Pavel Štička


Další články


Týden ve světě katolickýma očima - 6. 10. 2021

06.10.2021, RCM

Vatikanista Andrea Gagliarducci upozorňuje na předmluvu papeže Františka ke knize „Fraternità Segno dei Tempi: The social teaching of Pope Francis“, v níž autoři, kardinál Michael Czerny a Cristian Barone shromažďují vyjádření papeže Františka na sociální témata. Podle Gagliarducciho lze papežovu předmluvu číst jako přímou odpověď na kritiku, přičemž jádrem této odpovědi je, že „veškerou svoji sociální nauku odvozuje z Druhého vatikánského koncilu“.

Výuka náboženství je důležitá

04.10.2021, RC Monitor 18/2021

Tak nám začal nový školní rok (nebo měsíc, jak vtipně podotkl ve svém blogu jeden z mých přátel) a mnoho lidí s napětím očekává, zda neskončí dříve a děti nebudou opět přikovány k monitorům ve svých domovech. A tak je pochopitelné, že se vyrojily články o testování, očkování atd. Ale jsou i důležitější věci v životě lidském než zdraví a očkováním zaručená poklidná plavba životem.

Infekce z kostela nebo žloutenka z benzínky?

30.09.2021, RC Monitor 18/2021

Často se rozpovídáme, až když si dodáme odvahy a zábrany padnou. Skoro vždycky k tomu může dopomoci sklenka dobrého vína, někdy i šálek výborné kávy. Když jsme tak v dobrém rozmaru seděli nad skleničkou vína, svěřila se nám kamarádka, že do kostela už přestala chodit, protože církev po covidu nic nedělá pro větší hygienu při sv. přijímání a spousta lidí pořád přijímá do úst, takže stejně vždycky dojde na „olizovačku prstů“ kněze, který podává, a to ona vůbec nemusí. Navíc jí to prostě celkově není příjemné.

Svatá Ludmila s námi

19.09.2021, RC Monitor 18/2021

Čas je prubířský kámen a čas i mnohé ukáže. Z pohledu více než tisíce sta let nám osobnost kněžny Ludmily vystupuje legendárně, až velmi vzdáleně. Člověk dneška, pokud něco o ní ví, vnímá ji jako babičku svatého Václava. To však nestačí. Pár historických pramenů píše o ženě plné lidskosti a něhy: „Byla okem slepému, nohou chromému...“ Je svatou!

Co je posvátný plášť sv. Josefa?

01.10.2021, Aleteia.org / RC Monitor 18/2021

10 věcí, které byste měli vědět o sv. Josefu: Papež František ustanovil, že od 8. prosince 2020 se bude slavit zvláštní Rok svatého Josefa, aby v něm všichni věřící v Krista mohli každý den upevňovat jeho příkladem svůj život z víry a v úplnosti plnit Boží vůli.

Týden ve světě katolickýma očima - 17. 10. 2021

16.10.2021, RCM

Damian Thompson popisuje okolnosti konverze bývalého anglikánského biskupa Michaela Nazir-Aliho ke katolictví. Bývalý anglikánský biskup Rochesteru je nyní členem katolického personálního ordinariátu Panny Marie Walsinghamské (jednoho ze tří personálních ordinariátů zřízených na základě apoštolské konstituce Benedikta XVI. Anglicanorum coetibus (2009), které mají anglikánským konvertitům umožnit „zachovat si liturgické, spirituální a pastorační tradice Anglikánského společenství v rámci plného společenství s Katolickou církví“) a bude brzy vysvěcen na katolického kněze (na biskupa být vysvěcen nemůže, protože je ženatý).


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2021 Res Claritatis, z.s.