03.12.2019, RC Monitor 23/2019
„Z hlediska genetiky neexistuje žádná odlišnost, pokud jde o sexuální chování homosexuálních a heterosexuálních osob,“ říká Andrea Ganna, genetik z finského Institutu molekulární medicíny a hlavní autor studie.
Eric Vilain, genetik z Dětského národního zdravotnického systému ve Washingtonu, v rozhovoru pro časopis Scientific American řekl, že závěry této studie znamenají „konec teorie o ’genu homosexuality‘“.
V posledních desetiletích mnoho aktivistů zapojených do hnutí LGBT prosazovalo argument, že homosexuální orientace je geneticky podmíněná a že lidé, které přitahuje stejné pohlaví, se rodí s takto danou orientací.
Podpora ideologických pozic
P. James Martin SJ, autor knihy Budování mostu: Jak katolická církev s LGBT komunitou mohou vzájemně vytvářet vztah na základě úcty, soucitu a citlivosti, řekl, že „většina uznávaných psychologů, psychiatrů, biologů a sociologů tvrdí, že se tito lidé takto prostě narodí“.
Melinda Millsová z oxfordské univerzity v komentáři zveřejněném společně se studií poznamenala, že „tendence redukovat sexualitu na genetickou podmíněnost“ slouží k podpoře sociologických nebo ideologických pozic.
„Připisování homosexuální orientace genetice by mohlo posílit občanská práva nebo snižovat stigmatizaci,“ napsala. „Na druhou stranu existují obavy, že takovýto přístup může být záminkou k různým ’léčebným‘ zákrokům.“
Millsová se přesto domnívá, že tato studie ukazuje, že využití genetiky k předvídání homosexuální orientace nebo k její změně prostřednictvím jakési úpravy genu, je „zcela a bezvýhradně nemožné“.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Podle mého názoru nejužitečnější citát pochází od genetika, který byl jedním z hlavních badatelů a který hovořil o tom, že homosexualita je ’přirozená‘,“ řekl Martin. Citoval Dr. Benjamina Neala z MIT.
Neale pro New York Times řekl, že homosexuální chování je „zapsáno do našich genů a je součástí našeho prostředí... patří k našemu druhu a je součástí toho, kým jsme“.
„Zdá se, že to přesně shrnuje výsledky studie,“ prohlásil Martin.
Není výzkum jako výzkum
Výzkum ukázal pět genetických datových bodů, jež se zdají být běžné u osob, které uvedly, že měly alespoň jeden homosexuální styk. Dva z těchto markerů jsou podle všeho spojeny s hormony a pachem, což jsou faktory sexuální přitažlivosti.
Ale všech pět těchto markerů vysvětluje méně než 1 % rozdílů v sexuální aktivitě v rámci celé populace, uvádí se v závěru studie.
„Našli sice určitá genetická místa související s homosexuálním chováním,“ napsala Millsová, „avšak když zkombinují účinky všech těchto míst do komplexních výsledků, je jejich efekt tak malý – méně než 1 % – že tento genetický výsledek nemůže být v žádném případě použit pro předvídání homosexuálního chování daného člověka.“
Podotkla, že výsledky této studie zdůrazňují značné rozdíly v různých generacích a vliv kulturních norem na sexuální chování. Millsová uvedla, že budoucí výzkum by se měl zaměřovat především na to, „jak jsou genetické predispozice ovlivňovány nejrůznějšími faktory pocházejícími z okolního prostředí“.
„Znovu opakuji, že je důležité naslouchat životním zkušenostem LGBT osob, chceme-li jim v církvi sloužit,“ prohlásil Martin.
Dr. Kevin Miller, odborný asistent z Františkánské univerzity ve Steubenville, řekl agentuře CNA, že tyto výsledky jsou v souladu s církevním učením o homosexualitě.
„Katechismus pojednává o homosexualitě v paragrafech 2357–2359. Hned v prvním paragrafu čteme, že ’její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný‘. A tato nová studie na tom nic nezměnila.“
Studie rozlišuje mezi lidmi, kteří se oddávají homosexuálnímu jednání, a těmi, kdo se identifikují jako „gayové“ či „homosexuálové“, což je podle Millera ústřední myšlenkou církevního učení o této záležitosti.
Nezřízená touha
Katechismus učí, že homosexuální úkony jsou „vnitřně nezřízené“ a „v žádném případě nemohou být schvalovány“. Je tomu tak proto, řekl Miller, že pouze sexuální chování, které je svou přirozeností orientováno na plození a děje se v rámci manželství, je „slučitelné s podstatou mravní ctnosti čistoty a – jak zdůrazňoval Jan Pavel II. ve svých dokumentech – také s láskou“.
„Všechny ostatní úkony jsou – bez ohledu na subjektivní dispozice těch, kteří se jich účastní – objektivně hédonistické a sobecké, nikoli láskyplné. Pochopitelně existuje mnoho druhů sexuálních úkonů, které spadají do této kategorie – homosexuální skutky rozhodně nejsou jediné.“
O homosexuálních tendencích či sklonech, často nazývaných také přitažlivost ke stejnému pohlaví, katechismus píše, že se „objektivně vymykají řádu“, uvedl Miller. Důvodem je to, že touha, která by vedla k nemravným úkonům, je svou přirozeností nezřízená, prohlásil.
Miller však podotkl, že samotná touha či sklon nejsou „mravně špatné“, jelikož si daný člověk nevybírá, jaké touhy bude mít, a ani se nemůže svobodně rozhodnout, že je bude mít.
Pro porozumění rozdílu mezi sklony a jednáním je podle Millera zásadní to, že pro veškeré své sexuální chování se člověk svobodně rozhoduje. I když má vnitřní dispozice k homosexuálním skutkům, má svobodu je konat nebo nekonat, stejně jako ten, kdo inklinuje k nemravným skutkům s osobou opačného pohlaví.
„Vidíme, že v tomto vysvětlení církevního učení není žádná zmínka o jakékoli příčině homosexuálních sklonů nebo dispozicí. To je totiž pro analýzu mravního dobra nebo zla homosexuálních úkonů nebo toho, zda se homosexuální sklony vymykají nebo nevymykají řádu, zcela irelevantní.“
Miller vysvětlil, že původ sexuální orientace člověka – ať biologický, environmentální nebo zkušenostní – nemá žádný vliv na to, co církev učí o mravnosti jednání vyplývajícího z určité sexuální touhy.
„Toto učení nezávisí na žádném předpokladu ohledně příčiny těchto tendencí nebo sklonů,“ uvedl.
„I kdyby se prokázalo, že homosexuální sklony či orientace jsou zcela biologicky podmíněné, nemělo by to žádný vliv na logiku, na níž je toto církevní učení postaveno.“
Ed Condon, Catholic News Agency
Přeložil Pavel Štička
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
31.10.2025, The Catholic Herald
Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
22.01.2026, RC Monitor 1/2026
To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.
28.07.2025, RC Monitor 14/2025
O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.