Křesťanská láska v bouřlivých dobách

14.12.2020, RC Monitor 23/2020

Žijeme v kultuře s vysokým ideologickým „kvocientem nenávisti“ – zhoubnou směsicí pohrdání, nespravedlivého obviňování a nestálých emocionálních reakcí. Jako křesťané se však nenávisti ani pohrdání nesmíme poddávat, abychom svou duši nevystavili nebezpečí.


„Kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5,22)

Jak si s Boží milostí udržet křesťanskou lásku, aniž bychom lhostejností a sentimentalitou sklouzávali k úniku před realitou?

Když Ježíš ukazuje minci s vyobrazením císaře a říká: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři“ (Mt 22,21), ví, že jeho posluchači Římany opovrhují. Ježíš však odhaluje, že i nenáviděný římský císař má pod Boží vládou určitá práva, včetně výsad spojených s ražbou a vlastnictvím peněz. Dokonce tu slabě zaznívá ozvěna z Genesis, že Bůh každého – včetně našich nepřátel – stvořil ke svému obrazu a podobě, s neodmyslitelnou vnitřní důstojností a lidskými právy.

Císařův nápis také připomíná nebezpečí rytých a vyřezávaných vyobrazení. V knize Exodus Bůh zakazuje tesané modly, které vedou k uctívání falešných bohů, protože se mu protiví (Ex 20,4–5). O několik pasáží později však Bůh vydává řemeslníkům pokyny, aby vytepali cheruby a vyzdobili jimi truhlu smlouvy (Ex 25,18).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Někdy se Bůh sám projevuje jako rytec. Vyryl desku s desaterem. Vyrývá si nás do dlaní: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.“ (Iz 49,15–16) Morální hodnota rytiny či řezbářského díla tedy závisí na účelu daného vyobrazení.

Když nás Bůh stvořil, vložil do nás svůj obraz a podobu a propůjčil nám určitá nezcizitelná práva (použijeme-li nám tak drahý obrat z Deklarace nezávislosti). Náš odraz by však měl věrně představovat a přesně odhalovat naši základní božskou povahu, což je náročný a obtížně uchopitelný celoživotní úkol.

Počínaje oblečením, které nosíme, až po to, jak si češeme vlasy, si pěstujeme vlastní sebeobraz. Naše oblečení v mnoha ohledech odhaluje mnohé o nás a našich postojích: sděluje, zda jsme bohatí, chudí, nervózní, neurvalí, uctiví, bezstarostní, nedbalí či marniví. Když chceme udělat dojem „hodíme se do gala“ nebo se „oblékneme do svátečního“, jindy dáme přednost „nedbalé eleganci“.

Oblečení také vyvolává představu ctnosti nebo neřesti – často v závislosti na pohledu pozorovatele. Kniha Zuzana obsahuje vyprávění, které by mělo přimět k zamyšlení každou mladou ženu: „Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu. Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej“ (Zuzana 1,31–32). Málokterý text by popsal výstižněji, jak se projevuje chtíč. V Bibli ti chlípní muži přijdou kvůli svým zločinům o hlavu. Ne všechny takové příběhy končí dobře. Pokud se něco tak špatného může přihodit ctnostné a cudně oblečené mladé ženě, jako byla Zuzana, o kolik nebezpečnější je oblékat se necudně a záměrně podněcovat hříšnou reakci. Je chvályhodné, když ženy (a muži) pěstují ctnostný obraz svým slušným životem a oblečením.

(Jenom na okraj, na učitele, zejména muže, už kultura nespoléhá, že zjednají nápravu. – takže, maminky a babičky, dohled nad neslušným oblékáním mladých žen je převážně na vás.)

Nejpříjemnější a nejvíce prozrazující obrazy jsou často podvědomé a vznikají podvědomě (v dobrém i ve zlém). Matky často mívají nepěstovaný ctnostný vzhled, z něhož vyzařuje štědrost. Jejich krásná podoba obvykle, byť ne vždy, vyvolává vřelou reakci.

O fyzické podobě císaře víme ze starověkých mincí v dnešních muzeích víc než o viditelných rysech Ježíše. Prozřetelnost si nás dobírá turínským plátnem a historie tohoto artefaktu je přesvědčivá. V zásadě je však Ježíšův tělesný vzhled těžko postižitelný, což má svůj dobrý důvod. Ježíšovými obrazy se nestáváme napodobováním vzhledu jeho obličeje, nýbrž přijímáním jeho slova. Křesťanská ctnost tento obraz leští, zatímco zlé chování ho pošpiňuje.

Bůh však také chce, abychom Ježíšův vzhled viděli v každé lidské tváři nebo alespoň abychom za hříšnou poskvrněností rozpoznali stín jeho podoby. Pěstovat šlechetného ducha a tlumit zášť a pohrdání by nám tedy mohlo pomoci toto jednoduché (a trochu dětinské) duchovní cvičení:

Až budete trávit čas na letišti či v nákupním centru – nebo sledovat a číst zprávy – s ušlechtilými záměry a čistotou srdce uvažujte o lidech, které vidíte, jako o Božích obrazech. Vyjadřujte radost z tohoto Božího obrazu. A tamhle jde poněkud nezvyklý Boží obraz. Modlete se, aby se odstranil (změnil) tamten Boží obraz. Mějte v plánu zvolit tento Boží obraz z hnutí pro život, ale nikdy nehlasovat pro tamten Boží obraz, který podporuje potraty. Když se křesťané dívají na druhé jako na Boží obrazy, v podstatě jim to dává příležitost najít uprostřed trápení a hořkostí života určitý humor – a dokonce i záblesky radosti.

Nazvěte si to třeba jako Terapie Božího obrazu a zařaďte si to mezi mnohé křesťanské léky na nenávist i na škodlivou sentimentalitu.

Fr. Jerry Pokorsky, Catholic Culture
Přeložila Alena Švecová


Další články



Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

30.06.2025, Catholic News Agency

Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Svatí Šimone a Judo, orodujte za nás

28.10.2025, RC Monitor 20/2025

Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Zapomenutá menšina ve Svaté zemi

06.10.2025, Les Femmes – The Truth

Většina debat o Blízkém východě se týká konfliktu mezi Židy a muslimy. Další skupina však zůstává téměř neviditelná. Zatímco o Hamásu a Izraeli, judaismu a islámu se píšou stohy textu, o zapomenutém lidu, který rychle mizí ze země, v níž se narodil Kristus – tedy o křesťanech – se mluví jen velmi málo.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.