Chvála nepohodlí

18.08.2021, RC Monitor 16/2021

Americký spisovatel Rod Dreher v aktuálním rozhovoru s Danielem Kaiserem o zesilujících totalitních tendencích v USA uzavírá svou analýzu tamních poměrů výstižným shrnutím: „Lidé na Západě jsou ochotni vzdát se svých svobod čistě pro pohodlí.“ Onen rozhovor myslím velmi rezonuje s mnohým děním, které lze dnes ve světě sledovat.

Dreherův výrok staví do opozice svobodu a pohodlí. To je velmi pravdivé. Odpovědně užívat dar svobody znamená volit, říkat ano náročné pravdě a říkat ne tomu, v čem pravda není. To je velmi pracné, bolestivé, nesnadné, ... nepohodlné. A co je na tom nejhorší, že nelze jednou zvolit a pak mít klid. Život vyžaduje takřka stálou volbu, což je nepohodlné soustavně. Jakoby tedy v opozici byly i život a pohodlí. Přesto člověk přirozeně po pohodlí touží. Ano, po tom rajském pocitu, kdy aspoň chvíli nebo nejlépe už navždy nemusím volit, nemusím s námahou obhajovat pravdu. Pozemský život ovšem s tímto pohodlím, až na krátké momenty spočinutí, které jsou nám z Božího milosrdenství dopřávány, slučitelný není. Věčné pohodlí patří výhradně do věčného života. Ve víře ukotvený křesťan (a jistě i mnohý jinak věřící člověk) si je toho vědom, a proto dokáže snášet nepohodlí života pozemského. Ale co ten, kdo poklad víry nemá, má díru v hliněné nádobě, zašantročil ho, nebo ho dosud nenašel?

Takových lidí je dnes spoustu, nechci polemizovat, jestli většina, prostě fakt hodně. Tolik, že to hýbe světem – pochopitelně špatným směrem. Tito lidé, nevědíce, kde se věčné pohodlí skutečně nachází, hledají absolutní pohodlí zde na zemi. Z logiky výše řečeného to znamená, že kdo si dopřává příliš pohodlí, ustupuje lži a v důsledku toho přichází o svobodu. S údržbou svobody je to jako s údržbou čehokoli jiného – zanedbaná údržba se prodraží, jednorázový náklad na uvedení neopečované věci do pořádku převyšuje součet nákladů řádné průběžné péče. Zanedbání péče o svobodu se děje po kapkách, každým sebemenším okamžikem, kdy člověk nepozvedne hlas proti křivdě, prapor rozumu proti nesmyslu, kartu svědomí proti obavě o to, co řekne okolí... Podle toho, co ohledně USA popisuje Rod Dreher, číše nakapala a začíná přetékat. A přeteklá číše, to se rovná veliké nepohodlí. Na jednu stranu to zní hrozně (co všechno to bude obnášet?), na druhou stranu je v tom naděje – nepohodlí v pozemských souřadnicích znamená návrat k opravdovému životu, osvobození (od lži, zmatku, temnoty...).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jako by pohodlí v dnešním světě bylo futrálem zla. Když člověk pozoruje své současníky z duchovního hlediska vidí jejich bídu, jejich nešťastnost, jejich izolovanost od sebe navzájem a od ke štěstí nutného přítomného okamžiku, jejich nesmířenost s tím, že pozemské žití zahrnuje pouze cíle, úspěchy, zážitky a potěšení nedokonalé a že samo sloveso žít je nedokonavé. Lidé trpí. Někteří samozřejmě „postaru“, „klasicky“ – nemocemi, válkami, hladem, pronásledováním, na těle –, ale mnozí (ti, o kterých jsem už napsal, že je jich fakt hodně) trpí „ponovu“ – pohodlím. Tím pohodlím, ve kterém ďábel zamaskoval své zbraně do vaty a sametu, pohody a sytosti – člověku se v nich nezařezává železné ostří do kůže, nedostavuje se fyzická bolest, neteče krev. Má pocit, že se má dobře a že nedělá nic špatně. Ale jeho duše je sevřena v plyšem potažených ocelových kleštích, znehybněna, znesvobozena. (Sluší se tedy se svatým Janem Boscem volat k Bohu: Dej mi duše!) Je-li paralyzována lidská svoboda, je paralyzován člověk ve velikosti, kterou mu Bůh dal. To je to, oč Zlému jde. Proto si ochočil pocit a prostřednictvím svaté krávy lidských emocí usiluje o neštěstí lidstva, lidský rozum je upozaděn, dostavuje se temnota. Vyjdeme-li z úvahy, že ďábel se ze své podstaty vždy snaží jednat maximálně zvráceně, tj. způsobem co nejvzdálenějším Boží vůli a zákonu, je zajímavé si uvědomit, že proti nekonečné Boží svrchovanosti je zde do role soudce dobrého a zlého stavěno něco tak vrtkavého jako lidské emoce – ten kontrast...

Protože je to důležité, řekněme to ještě jednou: To, že člověk má pocit, že se má dobře a že nedělá nic špatně, je pohodlím krajně nebezpečným pro duši, je to hodina, ve které se člověk nenaděje (srov. Mt 24,44). V tomto falešném pohodlí je nyní lidstvo utvrzováno – jen pár praktických příkladů: na svou životní úroveň si půjčím, vždyť je to snadné; mohu kamkoli, tak co doma; mám právo odstranit ve svém těle život jiného, je-li na mi obtíž; mohu si vybrat pohlaví, ne to by bylo málo, mám ještě víc možností, spokojovat se s tím, čím jsem by mě přece omezovalo; jsem hrdý na to, že nemusím žít podle přirozenosti; nesluší se, aby mě jiní kritizovali za mé skutky, mohu se schovat za svou rasu; je skvělé žít virtuálně a nemuset cítit tu zapáchající člověčinu; zaplatím si odborníky a mám chytrý telefon, nač se zatěžovat přemýšlením; i smrt si raději zajistím sám zcela bezbolestně; ta příjemnost plynoucí z toho nebýt omezován, moci cokoli a hlavně nemuset ničemu klást odpor! Skutečné pohodlí je posvěcené Boží pravdou: Mám se skutečně dobře a skutečně nedělám nic špatně (potvrzují mi to nejen emoce, ale i rozum a svědomí), jsem tady a teď – ale jak bylo řečeno, toto pohodlí je vyhrazeno věčnosti a jejím milosrdným dotekům s přítomností.

Svatý František Saleský říká – volně cituji –, že otevírají-li se před člověkem dvě cesty vedoucí k cíli, má si vybrat tu těžší z nich. Docela dlouho jsem v tomto vyjádření viděl jen asketismus, jakési cvičiště ctností, bez přímé sklizně nějakého ovoce. Nyní vidím, že volba těžší a nepohodlnější cesty je vlastně velmi praktická a bezpečná – protože člověk se skrze ni, s jakousi (spíše intuitivní než uvědomělou) empirickou zkušeností, vyhýbá pohodlí jakožto poli zaminovanému nástrahami Zlého. Buď tedy chváleno nepohodlí, neboť v něm přebývá svoboda a v něm se směřuje k branám věčnosti.

Vojtěch Macek

Další články

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

30.06.2025, Catholic News Agency

Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.

Na východě Demokratické republiky Kongo byly během adorace zabity desítky mladých lidí

19.08.2025, Aleteia

Rozhlasová stanice Okapi, zřízená pod záštitou OSN, uvádí celkem 43 mrtvých. Konžská armáda však do pondělního odpoledne potvrdila pouze 10 obětí. V neděli 27. července večer bylo při eucharistické adoraci během útoku na katolický kostel ve městě Komanda v provincii Ituri Demokratické republiky Kongo zabito nejméně 31 mladých lidí. Ozbrojenou skupinou zodpovědnou za tento útok je podle místních představitelů ADF (Allied Democratic Forces), přidružená organizace Islámského státu, která působí ve střední Africe.

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.