Chvála nepohodlí

18.08.2021, RC Monitor 16/2021

Americký spisovatel Rod Dreher v aktuálním rozhovoru s Danielem Kaiserem o zesilujících totalitních tendencích v USA uzavírá svou analýzu tamních poměrů výstižným shrnutím: „Lidé na Západě jsou ochotni vzdát se svých svobod čistě pro pohodlí.“ Onen rozhovor myslím velmi rezonuje s mnohým děním, které lze dnes ve světě sledovat.

Dreherův výrok staví do opozice svobodu a pohodlí. To je velmi pravdivé. Odpovědně užívat dar svobody znamená volit, říkat ano náročné pravdě a říkat ne tomu, v čem pravda není. To je velmi pracné, bolestivé, nesnadné, ... nepohodlné. A co je na tom nejhorší, že nelze jednou zvolit a pak mít klid. Život vyžaduje takřka stálou volbu, což je nepohodlné soustavně. Jakoby tedy v opozici byly i život a pohodlí. Přesto člověk přirozeně po pohodlí touží. Ano, po tom rajském pocitu, kdy aspoň chvíli nebo nejlépe už navždy nemusím volit, nemusím s námahou obhajovat pravdu. Pozemský život ovšem s tímto pohodlím, až na krátké momenty spočinutí, které jsou nám z Božího milosrdenství dopřávány, slučitelný není. Věčné pohodlí patří výhradně do věčného života. Ve víře ukotvený křesťan (a jistě i mnohý jinak věřící člověk) si je toho vědom, a proto dokáže snášet nepohodlí života pozemského. Ale co ten, kdo poklad víry nemá, má díru v hliněné nádobě, zašantročil ho, nebo ho dosud nenašel?

Takových lidí je dnes spoustu, nechci polemizovat, jestli většina, prostě fakt hodně. Tolik, že to hýbe světem – pochopitelně špatným směrem. Tito lidé, nevědíce, kde se věčné pohodlí skutečně nachází, hledají absolutní pohodlí zde na zemi. Z logiky výše řečeného to znamená, že kdo si dopřává příliš pohodlí, ustupuje lži a v důsledku toho přichází o svobodu. S údržbou svobody je to jako s údržbou čehokoli jiného – zanedbaná údržba se prodraží, jednorázový náklad na uvedení neopečované věci do pořádku převyšuje součet nákladů řádné průběžné péče. Zanedbání péče o svobodu se děje po kapkách, každým sebemenším okamžikem, kdy člověk nepozvedne hlas proti křivdě, prapor rozumu proti nesmyslu, kartu svědomí proti obavě o to, co řekne okolí... Podle toho, co ohledně USA popisuje Rod Dreher, číše nakapala a začíná přetékat. A přeteklá číše, to se rovná veliké nepohodlí. Na jednu stranu to zní hrozně (co všechno to bude obnášet?), na druhou stranu je v tom naděje – nepohodlí v pozemských souřadnicích znamená návrat k opravdovému životu, osvobození (od lži, zmatku, temnoty...).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jako by pohodlí v dnešním světě bylo futrálem zla. Když člověk pozoruje své současníky z duchovního hlediska vidí jejich bídu, jejich nešťastnost, jejich izolovanost od sebe navzájem a od ke štěstí nutného přítomného okamžiku, jejich nesmířenost s tím, že pozemské žití zahrnuje pouze cíle, úspěchy, zážitky a potěšení nedokonalé a že samo sloveso žít je nedokonavé. Lidé trpí. Někteří samozřejmě „postaru“, „klasicky“ – nemocemi, válkami, hladem, pronásledováním, na těle –, ale mnozí (ti, o kterých jsem už napsal, že je jich fakt hodně) trpí „ponovu“ – pohodlím. Tím pohodlím, ve kterém ďábel zamaskoval své zbraně do vaty a sametu, pohody a sytosti – člověku se v nich nezařezává železné ostří do kůže, nedostavuje se fyzická bolest, neteče krev. Má pocit, že se má dobře a že nedělá nic špatně. Ale jeho duše je sevřena v plyšem potažených ocelových kleštích, znehybněna, znesvobozena. (Sluší se tedy se svatým Janem Boscem volat k Bohu: Dej mi duše!) Je-li paralyzována lidská svoboda, je paralyzován člověk ve velikosti, kterou mu Bůh dal. To je to, oč Zlému jde. Proto si ochočil pocit a prostřednictvím svaté krávy lidských emocí usiluje o neštěstí lidstva, lidský rozum je upozaděn, dostavuje se temnota. Vyjdeme-li z úvahy, že ďábel se ze své podstaty vždy snaží jednat maximálně zvráceně, tj. způsobem co nejvzdálenějším Boží vůli a zákonu, je zajímavé si uvědomit, že proti nekonečné Boží svrchovanosti je zde do role soudce dobrého a zlého stavěno něco tak vrtkavého jako lidské emoce – ten kontrast...

Protože je to důležité, řekněme to ještě jednou: To, že člověk má pocit, že se má dobře a že nedělá nic špatně, je pohodlím krajně nebezpečným pro duši, je to hodina, ve které se člověk nenaděje (srov. Mt 24,44). V tomto falešném pohodlí je nyní lidstvo utvrzováno – jen pár praktických příkladů: na svou životní úroveň si půjčím, vždyť je to snadné; mohu kamkoli, tak co doma; mám právo odstranit ve svém těle život jiného, je-li na mi obtíž; mohu si vybrat pohlaví, ne to by bylo málo, mám ještě víc možností, spokojovat se s tím, čím jsem by mě přece omezovalo; jsem hrdý na to, že nemusím žít podle přirozenosti; nesluší se, aby mě jiní kritizovali za mé skutky, mohu se schovat za svou rasu; je skvělé žít virtuálně a nemuset cítit tu zapáchající člověčinu; zaplatím si odborníky a mám chytrý telefon, nač se zatěžovat přemýšlením; i smrt si raději zajistím sám zcela bezbolestně; ta příjemnost plynoucí z toho nebýt omezován, moci cokoli a hlavně nemuset ničemu klást odpor! Skutečné pohodlí je posvěcené Boží pravdou: Mám se skutečně dobře a skutečně nedělám nic špatně (potvrzují mi to nejen emoce, ale i rozum a svědomí), jsem tady a teď – ale jak bylo řečeno, toto pohodlí je vyhrazeno věčnosti a jejím milosrdným dotekům s přítomností.

Svatý František Saleský říká – volně cituji –, že otevírají-li se před člověkem dvě cesty vedoucí k cíli, má si vybrat tu těžší z nich. Docela dlouho jsem v tomto vyjádření viděl jen asketismus, jakési cvičiště ctností, bez přímé sklizně nějakého ovoce. Nyní vidím, že volba těžší a nepohodlnější cesty je vlastně velmi praktická a bezpečná – protože člověk se skrze ni, s jakousi (spíše intuitivní než uvědomělou) empirickou zkušeností, vyhýbá pohodlí jakožto poli zaminovanému nástrahami Zlého. Buď tedy chváleno nepohodlí, neboť v něm přebývá svoboda a v něm se směřuje k branám věčnosti.

Vojtěch Macek

Další články

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

Jak rozlišovat Boží vůli

20.04.2026, RC Monitor 7/2026

Jako lidé jsme stvořeni k Božímu obrazu a jako křesťané jsme byli přijati za Boží děti. To definuje naši důstojnost Božího dítěte – dítěte, které miluje Bůh. Tento základní stavební kámen našeho života z víry si musíme často připomínat, protože poskytuje rámec našemu putování životem a hledání Boha: ať se stane, co se stane, jsme milovanými Božími dětmi.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.