Jak zemřel sv. Josef?

13.09.2021, Aleteia.org / RC Monitor 17/2021

10 věcí, které byste měli vědět o sv. Josefu: Papež František ustanovil, že od 8. prosince 2020 se bude slavit zvláštní Rok svatého Josefa, aby v něm všichni věřící v Krista mohli každý den upevňovat jeho příkladem svůj život z víry a v úplnosti plnit Boží vůli.


Dosažení tohoto velmi žádoucího cíle podpoří v první řadě dar posvátných odpustků, který Apoštolská penitenciárie tímto dekretem, vydaným podle úmyslu nejvyššího pontifika Františka, dobrotivě uděluje pro celý Rok svatého Josefa. Plnomocný odpustek se uděluje za obvyklých podmínek (svátostné vyznání, přijetí eucharistie a modlitba na úmysl nejvyššího pontifika) věřícím v Krista, kteří se v duchu odvrátí od jakéhokoliv hříchu a budou se účastnit Roku svatého Josefa za okolností a způsoby, jak to určuje tato Apoštolská penitenciárie.

A co víte o sv. Josefu vy, abyste se mohli konkrétně inspirovat jeho příkladem? V tomto miniseriálu vám přinášíme 10 věcí, které byste vědět měli.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

9. Jak zemřel sv. Josef?
Mnohé tradice tvrdí, že Josef zemřel v náručí nebo v přítomnosti Ježíše a Marie.

O životě sv. Josefa, Ježíšova pěstouna, je toho fakticky známo jen málo. V evangeliích je zmíněn pouze několikrát a nikdy nic neříká. Avšak většina biblistů se domnívá, že Josef zemřel před Ježíšovým ukřižováním. Důvodem je zejména skutečnost, že Josef nebyl při ukřižování přítomen a v Janově evangeliu Ježíš svěřuje svou matku někomu mimo svou rodinu (srov. Jan 19, 27).

S ohledem na tento historický scénář mnohé tradice tvrdí, že Josef zemřel v náručí nebo v přítomnosti Ježíše a Marie. Je to nádherný obraz, který vedl církev k tomu, že Josefa prohlásila patronem „šťastné smrti“. Existuje mnoho popisů tohoto okamžiku, ale jeden obzvláště působivý pochází ze spisů ctihodné matky Marie od Ježíše, z Agredy (známa též jako bilokující řeholnice). O této epizodě píše v „Mystickém městě Božím“ a uvádí ji jako soukromé zjevení. Poté se tento Boží muž s nejhlubší úctou obrátil ke Kristovi, našemu Pánovi, a snažil se před ním pokleknout. Ale nejsladší Ježíš k němu přistoupil, vzal ho do náruče, kde s hlavou spočívající na Ježíšových rukou svatý Josef řekl: „Můj nejvyšší Pane a Bože, Synu věčného Otce, Stvořiteli a Vykupiteli světa, uděl své požehnání svému služebníkovi a dílu svých rukou. Odpusť mi, ó nejmilosrdnější Králi, viny, kterých jsem se dopustil ve tvé službě a společnosti. Chválím a vyvyšuji Tě a vzdávám ti věčné a srdečné díky za to, že jsi mne ve své nevýslovné dobrotivosti zvolil za snoubence své pravé Matky. Tvá velikost a sláva buďte mým díkůčiněním po celou věčnost.“ Vykupitel světa mu udělil své požehnání slovy: „Otče můj, odpočívej v pokoji a v milosti mého věčného Otce a mé. Prorokům a svatým, kteří tě očekávají v předpeklí, přines radostnou zvěst o jejich blížícím se vykoupení.“ Při těchto Ježíšových slovech, když spočíval v jeho náruči, přešťastný svatý Josef zemřel a Pán mu sám zavřel oči. Ať už se stalo cokoli, Josef jistě zemřel „šťastnou smrtí“ v přítomnosti té nejvíce milující ženy a syna na celém světě. Zde je krátká modlitba ke sv. Josefu, která jej žádá o přímluvu, aby i naše smrt byla „šťastná“. Svatý Josefe, který jsi naposledy vydechl v náruči Ježíše a Marie, získej pro mne tuto milost, abych mohl vydat svou duši ve chvále a pokud nebudu schopen nahlas, pak alespoň v duchu řekl: „Ježíši, Marie a Josefe, vám obětuji své srdce i duši. Amen.

Překlad Pavel Štička


Další články



Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Ten, který je Světlo světa

30.03.2026, RC Monitor 6/2026

Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.