13.09.2021, Aleteia.org / RC Monitor 17/2021
A co víte o sv. Josefu vy, abyste se mohli konkrétně inspirovat jeho příkladem? V tomto miniseriálu vám přinášíme 10 věcí, které byste vědět měli.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
9. Jak zemřel sv. Josef?
Mnohé tradice tvrdí, že Josef zemřel v náručí nebo v přítomnosti Ježíše a Marie.
O životě sv. Josefa, Ježíšova pěstouna, je toho fakticky známo jen málo. V evangeliích je zmíněn pouze několikrát a nikdy nic neříká. Avšak většina biblistů se domnívá, že Josef zemřel před Ježíšovým ukřižováním. Důvodem je zejména skutečnost, že Josef nebyl při ukřižování přítomen a v Janově evangeliu Ježíš svěřuje svou matku někomu mimo svou rodinu (srov. Jan 19, 27).
S ohledem na tento historický scénář mnohé tradice tvrdí, že Josef zemřel v náručí nebo v přítomnosti Ježíše a Marie. Je to nádherný obraz, který vedl církev k tomu, že Josefa prohlásila patronem „šťastné smrti“. Existuje mnoho popisů tohoto okamžiku, ale jeden obzvláště působivý pochází ze spisů ctihodné matky Marie od Ježíše, z Agredy (známa též jako bilokující řeholnice). O této epizodě píše v „Mystickém městě Božím“ a uvádí ji jako soukromé zjevení. Poté se tento Boží muž s nejhlubší úctou obrátil ke Kristovi, našemu Pánovi, a snažil se před ním pokleknout. Ale nejsladší Ježíš k němu přistoupil, vzal ho do náruče, kde s hlavou spočívající na Ježíšových rukou svatý Josef řekl: „Můj nejvyšší Pane a Bože, Synu věčného Otce, Stvořiteli a Vykupiteli světa, uděl své požehnání svému služebníkovi a dílu svých rukou. Odpusť mi, ó nejmilosrdnější Králi, viny, kterých jsem se dopustil ve tvé službě a společnosti. Chválím a vyvyšuji Tě a vzdávám ti věčné a srdečné díky za to, že jsi mne ve své nevýslovné dobrotivosti zvolil za snoubence své pravé Matky. Tvá velikost a sláva buďte mým díkůčiněním po celou věčnost.“ Vykupitel světa mu udělil své požehnání slovy: „Otče můj, odpočívej v pokoji a v milosti mého věčného Otce a mé. Prorokům a svatým, kteří tě očekávají v předpeklí, přines radostnou zvěst o jejich blížícím se vykoupení.“ Při těchto Ježíšových slovech, když spočíval v jeho náruči, přešťastný svatý Josef zemřel a Pán mu sám zavřel oči. Ať už se stalo cokoli, Josef jistě zemřel „šťastnou smrtí“ v přítomnosti té nejvíce milující ženy a syna na celém světě. Zde je krátká modlitba ke sv. Josefu, která jej žádá o přímluvu, aby i naše smrt byla „šťastná“. Svatý Josefe, který jsi naposledy vydechl v náruči Ježíše a Marie, získej pro mne tuto milost, abych mohl vydat svou duši ve chvále a pokud nebudu schopen nahlas, pak alespoň v duchu řekl: „Ježíši, Marie a Josefe, vám obětuji své srdce i duši. Amen.
Překlad Pavel Štička
29.08.2025, RC Monitor 12/2025
V prvním díle našeho pojednání o lidské sexualitě jsme dospěli k závěru, že pokud chceme tento rozměr našeho života chápat opravdu nezkresleně, musíme na něj hledět sub specie aeternitatis, tedy z hlediska jeho původu. Bez toho nám pravý účel sexuality zůstane skryt.
22.09.2025, RC Monitor 17/2025
Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!
19.12.2025, RC Monitor 24/2025
Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
02.11.2025, RC Monitor 21/2025
Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.