14.09.2021, National Catholic Register / RC Monitor 17/2021
V základu civilizace může být jen jedna skutečnost, která ji překonává: posvátná neproměnná. Malraux to vyjádřil realisticky: „Podstatou civilizace je to, co se shromažďuje kolem náboženství. Naše civilizace není schopna vybudovat chrám ani hrob. Buď bude přinucena najít svou základní hodnotu, nebo se rozpadne.“
Bez určitého posvátného základu se ruší ochranné a nepřekonatelné hranice. Zcela bezbožný svět se stává obrovským prostranstvím plovoucího písku. Všechno je nešťastně vystaveno vlivům svévolnosti. Za nepřítomnosti stability základu, který člověku uniká, jsou pokoj a radost – známky civilizace s dlouhou životností – neustále pohlcovány pocitem nejistoty. Strach z hrozícího nebezpečí je zárukou barbarských dob. Bez posvátného základu se každý svazek stává křehkým a vratkým.
Někteří katolickou církev žádají, aby plnila úlohu tohoto pevného základu. Chtěli by, aby se ujala společenské funkce, konkrétně aby představovala ucelenou soustavu hodnot, kulturní a estetickou živnou půdu. Církev však nemůže nabídnout jinou posvátnou skutečnost než svou víru v Ježíše, Boha učiněného člověkem. Jejím jediným cílem je umožňovat setkávání lidí s Ježíšovou osobou. Morální a dogmatické učení, stejně jako mystické a liturgické dědictví tvoří pro toto zásadní a posvátné setkání odpovídající prostředí a nástroje. Z tohoto setkání se zrodila křesťanská civilizace. Krása a kultura jsou jejími plody.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Na církvi je tedy posvátné neporušené pouto, které ji s jistotou spojuje s Ježíšem. Pouto víry bez rozkolů a rozporů, pouto modlitby a liturgie bez přerušení či odmítnutí. Mohla by si snad církev bez této radikální kontinuity dělat dosud nárok na nějakou důvěryhodnost? Jedinou možností je pro ni organický a neustálý vývoj, který označujeme jako živá tradice. Posvátné nelze nařídit, přijímá se od Boha a předává se dál.
Nepochybně právě proto mohl Benedikt XVI. s autoritou prohlásit:
„V dějinách Liturgie je růst a pokrok, ale žádný zlom. Co bylo posvátné pro předcházející generace, zůstává posvátným a velkým i pro nás, a nemůže být znenadání zcela zakázáno nebo dokonce pokládáno za škodlivé. Všem přinese dobro, bude-li uchováváno bohatství, které vyrostlo ve víře a v modlitbě církve, a dá-li se mu správné místo.“
V době, kdy se někteří teologové snaží obnovit boje o liturgii a staví misál zrevidovaný tridentským koncilem proti misálu používanému od 70. let minulého století, je důležité toto připomínat. Pokud církev nebude schopna zachovat pokojnou kontinuitu svého spojení s Kristem, nebude moci světu nabízet „posvátno, jež duše spojuje“, vypůjčíme-li si Goethova slova.
Spory kvůli ritu ohrožují důvěryhodnost církve. Pokud církev ujišťuje o kontinuitě mezi takzvanou mší svatou sv. Pia V. a mší svatou Pavla VI., pak musí být schopna zajistit jejich pokojné soužití a vzájemné obohacování. Kdybychom radikálně vylučovali jednu formu ve prospěch druhé a prohlašovali je za neslučitelné, implicitně bychom uznali rozkol a změnu orientace. Potom by však již církev nemohla nabízet světu onu posvátnou kontinuitu, která jako jediná může zajistit pokoj. Živením liturgické války ve svých řadách církev pozbývá důvěryhodnosti a stává se hluchou vůči volání lidí. Naproti tomu liturgický smír je známkou pokoje, který může církev přinášet světu.
V sázce je tedy mnohem víc než prostá otázka kázně. Pokud by církev požadovala náhlou změnu své víry nebo liturgie, v jakém jménu by se opovážila oslovovat svět? Jediná její legitimita tkví v tom, že se důsledně drží své kontinuity.
Navíc pokud biskupové, kteří mají soužití a vzájemné obohacování obou liturgických forem na starost, nevykonávají svou autoritu v tomto smyslu, riskují, že se již nebudou jevit jako pastýři a strážci víry, kterou přijali, a ovcí, jež jim byly svěřeny, nýbrž jako političtí vůdci: jako komisaři aktuálně populární ideologie spíš než jako strážci trvalé tradice. Riskují, že ztratí důvěru lidí dobré vůle.
Otec nesmí mezi své věrné děti vnášet nedůvěru a rozdělení. Nesmí některé ponižovat tím, že je bude stavět proti druhým. Nemůže ostrakizovat některé ze svých kněží. Pokoj a jednota, o nichž církev tvrdí, že je nabízí světu, se musí projevovat nejprve uvnitř církve.
Pastorační násilí ani stranická ideologie v liturgických záležitostech nikdy nepřinesly ovoce jednoty. Utrpení věřících a očekávání světa jsou příliš veliké, než abychom vstupovali do těchto slepých uliček. V Boží církvi má místo každý!
kardinál Robert Sarah
Přeložila Alena Švecová
07.10.2026, RC Monitor 18/2026
První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.
11.11.2026, RC Monitor 21/2026
Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.
04.11.2026, syrzdarma.cz
Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
14.10.2026, Catholic Arena
Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.