Anglikánský biskup katolíkem

18.11.2021, Creative Minority Report / RC Monitor 22/2022

„Jedině katolická církev se nepřizpůsobuje modernímu světu. S tím, jak svět propadá čím dál většímu zmatku, se katolická církev bude mnohým stále víc jevit jako zdravá smysluplná cesta životem. Úplně postačí, když církev nezačne podléhat ‚duchu doby‘ a jednoduše řečeno zůstane katolická,“ říká biskup, který z anglikánské církve, jež se čím dál tím více snaží být poplatná světu, přestoupil do církve katolické.


Ano, mít jakousi formu životní rozvahy, opatrnosti, dávku tzv. selského rozumu dnes není v kurzu, znamená to stoprocentně vždy jít proti proudu.

Myšlenka, že i když Bůh stvořil svět jako projev své lásky, chce ale, abychom na prvním místě milovali Jeho, jde stále proti proudu. Myšlenka, že život je posvátný a že se s lidmi nikdy nemá jednat jako s nástroji k dosažení cíle, nýbrž jako s cílem, jde proti proudu. Pro mnoho lidí je to stále novinkou, ale je to právě ta Dobrá zpráva, evangelium, které je jediným návodem na to, jak člověk dosáhne věčného štěstí.

A pak je tu odlišný příběh. Je to temnější vyprávění, plné nahodilých bytostí na pusté planetě, které se bezcílně vznášejí nicotou. Právě teď nějakým způsobem zdá se co do halasu a oblíbenosti vítězí, ale to hlavně proto, že mnohé ta temná myšlenka těší, neboť je nikterak nezavazuje, aby s druhými jednali určitým způsobem nebo aby pracovali na sobě samých, své povaze, svých slabostech, jednoduše svůj život zlepšovali.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Proto i o těch, kdo uctívají Boha, ale jen Boha tohoto věku, platí, že když si Boží zvěst a pravdu o člověku a světu ohýbáme, sami se stáváme neměnnými, stagnujeme. Pokud neexistuje nějaký vyšší standard, cíle, za kterými jdeme, není logicky možné se zlepšovat. Když je naše představa a hlásání Boha poplatné dobovým rozmarům, neuctíváme Boha, nýbrž sami sebe.

A příběh popisovaný v tomto článku tomu odpovídá. Církev se přeci vůbec nepotřebuje přizpůsobovat moderní době. Vždy byla dávno na hony vzdálená trendům doby, které se mění jako víkendové počasí. Ano, rozuměla světu a svět obohacovala, ale především proto, že svou podstatou svět doprovází k tomu, aby zůstával jak to je jen možné Božím obrazem, tak, jak je obrazem Božím každý z nás. Když je církev konzistentní a soustředí se na Krista, vyniká oproti všemu ostatnímu, co se pohybuje.

Britský deník Telegraph uvádí: „Anglikánský biskup, který dříve kritizoval směřování anglikánské církve, konvertoval ke katolictví. Biskup dr. Michael Nazir–Ali, který byl v letech 1994–2009 rochesterským biskupem, potvrdil domněnky a sdělil, že tento krok zvažoval ’několik let‘.

Nyní se chystá stát katolickým knězem a říká, že tato nová role ’nejlépe zaopatří‘ jeho náboženské touhy. Dodal, že jeho kontroverzní přestup souvisel se snahou ’patřit do církve, která věřícím předkládá jasné učení‘.

Bývalý anglikánský biskup byl ve své církvi předmětem sporů a vyslovoval se k celé řadě otázek; například ji obviňoval z toho, že ’podléhá módním trendům‘ v pokračující debatě kolem ’kultury destrukce základních přirozených práv a hodnot‘ a boje proti různým formám diskriminace (angl. wokeism).

V listu napsal: „Zdá se však, že tato instituce podléhá každému módnímu trendu v souvislosti s politikou identity, genderu, politické i sociální korektnosti a nakonec i vyznávání všech možných vin z imperiální minulosti Británie v rámci nového diktátu ve věci rasové nespravedlnosti.“

Zároveň obviňoval arcibiskupy z nedostatečné péče o farnosti a vystupuje proti interrupcím a proti eutanazii. Zásadně se stavěl proti kněžství žen. A zdá se, že to byla ta poslední tečka, která finalizovala jeho rozhodnutí stát se katolíkem.

Matthew Archbold
Přeložila Alena Švecová


Další články



S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Společenství svatých

30.10.2026, RC Monitor 20/2026

V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.