18.11.2021, Creative Minority Report / RC Monitor 22/2022
Myšlenka, že i když Bůh stvořil svět jako projev své lásky, chce ale, abychom na prvním místě milovali Jeho, jde stále proti proudu. Myšlenka, že život je posvátný a že se s lidmi nikdy nemá jednat jako s nástroji k dosažení cíle, nýbrž jako s cílem, jde proti proudu. Pro mnoho lidí je to stále novinkou, ale je to právě ta Dobrá zpráva, evangelium, které je jediným návodem na to, jak člověk dosáhne věčného štěstí.
A pak je tu odlišný příběh. Je to temnější vyprávění, plné nahodilých bytostí na pusté planetě, které se bezcílně vznášejí nicotou. Právě teď nějakým způsobem zdá se co do halasu a oblíbenosti vítězí, ale to hlavně proto, že mnohé ta temná myšlenka těší, neboť je nikterak nezavazuje, aby s druhými jednali určitým způsobem nebo aby pracovali na sobě samých, své povaze, svých slabostech, jednoduše svůj život zlepšovali.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
A příběh popisovaný v tomto článku tomu odpovídá. Církev se přeci vůbec nepotřebuje přizpůsobovat moderní době. Vždy byla dávno na hony vzdálená trendům doby, které se mění jako víkendové počasí. Ano, rozuměla světu a svět obohacovala, ale především proto, že svou podstatou svět doprovází k tomu, aby zůstával jak to je jen možné Božím obrazem, tak, jak je obrazem Božím každý z nás. Když je církev konzistentní a soustředí se na Krista, vyniká oproti všemu ostatnímu, co se pohybuje.
Britský deník Telegraph uvádí: „Anglikánský biskup, který dříve kritizoval směřování anglikánské církve, konvertoval ke katolictví. Biskup dr. Michael Nazir–Ali, který byl v letech 1994–2009 rochesterským biskupem, potvrdil domněnky a sdělil, že tento krok zvažoval ’několik let‘.
Nyní se chystá stát katolickým knězem a říká, že tato nová role ’nejlépe zaopatří‘ jeho náboženské touhy. Dodal, že jeho kontroverzní přestup souvisel se snahou ’patřit do církve, která věřícím předkládá jasné učení‘.
Bývalý anglikánský biskup byl ve své církvi předmětem sporů a vyslovoval se k celé řadě otázek; například ji obviňoval z toho, že ’podléhá módním trendům‘ v pokračující debatě kolem ’kultury destrukce základních přirozených práv a hodnot‘ a boje proti různým formám diskriminace (angl. wokeism).
V listu napsal: „Zdá se však, že tato instituce podléhá každému módnímu trendu v souvislosti s politikou identity, genderu, politické i sociální korektnosti a nakonec i vyznávání všech možných vin z imperiální minulosti Británie v rámci nového diktátu ve věci rasové nespravedlnosti.“
Zároveň obviňoval arcibiskupy z nedostatečné péče o farnosti a vystupuje proti interrupcím a proti eutanazii. Zásadně se stavěl proti kněžství žen. A zdá se, že to byla ta poslední tečka, která finalizovala jeho rozhodnutí stát se katolíkem.
Matthew Archbold
Přeložila Alena Švecová
22.08.2025, RC Monitor 15/2025
V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
12.01.2026, RC Monitor 24/2025
Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.
08.09.2025, RC Monitor 16/2025
Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.
28.07.2025, RC Monitor 14/2025
O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).
28.11.2025, RC Monitor 22/2025
Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.