Nový rok, nový život a nová radost

24.01.2022, RC Monitor 1/2022

Papež František trefně říká, že lékař provádějící umělý potrat je vlastně nájemný vrah. Vznikne poptávka, vražda je provedena a je za ni zaplaceno. Z potratů se stal průmysl, který má svůj finanční objem, své marketingové rozpočty, své lobbistické skupiny a další lidi, jejichž živobytí je závislé na tom, aby odvětví „fungovalo“. Každá část našeho života, do které se pustí peněžní toky, získá svůj finanční motor. Do odvětví patří samozřejmě také politici, kteří usmrcování dětí dávají zelenou v legislativě, takový ten „klid na práci“ pro celé to vraždění.


U nás je takto ročně popraveno téměř 20.000 dětí. V Británii je to ročně cca 200.000 dětí a v r. 2020 přitom 98 % potratů v Anglii a Walesu bylo provedeno kvůli riziku, že kdyby těhotenství pokračovalo, mohlo by přinést „zranění fyzického nebo mentálního zdraví těhotné ženy“. Zatímco novým rekordem je nyní přežití dítěte zachráněného v 21. týdnu těhotenství, potraty jsou legálně prováděny do 24. týdne těhotenství. Absurdní? Jistě, děti jsou kandidáti života i smrti.

Ve srovnání s Británií jsme na tom poměrově o něco lépe, ale je dobré vědět, že za dobu, kdy se umělé potraty u nás provádějí, jsme přišli již o cca 3.5 milionu spoluobčanů. Neprovedli nám to Němci ani Rusové. Byli jsme to my, kdo jsme si během posledních tří generací vybili v této hybridní válce proti vlastním dětem již více než dvě Prahy. „Jsme tu jen my, jen my sami“, zpívá Marek Eben v jedné ze svých písniček a já si na to vždy vzpomenu, když slyším někoho lamentovat nad tím, že marně shání lidi do své firmy. Je to bolestné. A protože je obětí tolik, problém se týká mnoha našich rodin. Prostě neplánované, případně potenciálně zdravotně problematické, děti nejsou vítány do života. Jsou nechtěné, takže lidé „to“ dají pryč.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Co s tím můžeme dělat, pokud budeme jako křesťané chtít tuto mentalitu změnit? Náš úkol je samozřejmě dvojí. Musíme připomínat a varovat, že kdo se vědomě a dobrovolně na tomto průmyslovém odvětví jakkoliv podílí, projevuje tím zájem o apartmán v pekle. Musíme tedy vyzývat k obrácení k milosrdnému Bohu, který je Bohem živých, ne mrtvých. Lidé se však obrací díky Boží milosti i bez nás, když si uvědomí, co právě těm nejbezbrannějším lidským bytostem způsobují svou činností či naopak nečinností.

Důležitějším úkolem je proto ukazovat, jak jedná Bůh. V 15. roce vlády římského císaře Tiberia kdesi na poušti Jan, syn Zachariášův, uslyšel Boží slovo a začal připravovat cestu pro Ježíše. Bůh vstoupil do dějin jako malé, bezbranné dítě, které pro své pozemské rodiče přišlo do jejich života jako zcela neplánované. Židovská dívka, panna, souhlasila, že se stane matkou. Slovo Boha se stalo tělem a ta panna počala dítě. Svým souhlasem riskovala veřejné pohrdání cizoložnicí, ale i opovržení ze strany své vlastní rodiny, a především riskovala lásku muže, se kterým byla zasnoubena. Každý dospělý muž totiž dobře ví, jak děti přicházejí na svět. Její snoubenec měl uvěřit, že žena jeho srdce není nevěrná, ale že jí má věřit a přijat ji, protože Bůh chce vstoupit do dějin právě v jeho rodině. Která žena a který muž by do toho šli? A přece právě díky jejich souhlasu se narodilo dítě, které změnilo letopočet. Nemáme důvod počítat roky od vlády císaře Tiberia ani jiného mocného člověka té doby, protože ve srovnání s dítětem v jeslích nám dnes nemají moc co říct.

Boží operace spásy pro nás lidi začala právě takto nepravděpodobně, v zapadlé židovské vesnici, na okraji impéria, které již dávno odvál čas. A to je nadčasový význam Vánoc. Bůh nám ukazuje cestu k životu, když přijímáme děti. Zejména ty své neplánované děti, s jejichž těhotenstvím a narozením také jsou či budou spojena rizika.

Pokud žijeme v manželství, Vánoce nám před oči staví novoroční Boží otázku: můžeme letos přijat ještě jedno dítě do svého manželství, do své rodiny? Kdo je tam další? Jako manželé jsme v naší odpovědi společně. Jak opět trefně říká papež František, mistr formulačních zkratek, manželé se většinou stávají komplici (Amoris Laetitia, čl. 163, 181.). A každé přijaté dítě je začátkem nové historie světa.

Vždy se můžeme radovat z Boží záchranné operace. Bůh se stal jedním z nás, aby nám ukázal cestu k životu – nejen na tomto světě, ale především otevřením cesty k životu věčnému. Pokud se v našem okolí někomu narodilo dítě nebo známe ženu v naději, radujme se. Zavolejme matce či otci nového života a řekněme jim, že se radujeme spolu s nimi. Nabídněme svou pomoc, podporu, zejména matkám. Budujme kulturu života a radosti mezi lidmi. Nám, nám narodil se neplatí jen pro čas vánoční, ale nechť je naším předsevzetím a inspirací i pro celý nový rok.

Martin Kvapilík


Další články



Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Nechat se spoutat a pozřít Láskou

02.10.2025, RC Monitor 18/2025

Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.

Literátské roráty

15.01.2026, RC

Vydavatel nás v prvním lednovém týdnu požádal o zveřejnění tohoto počinu, čímž to vás vyzýváme, milí čtenáři, abyste už pomalu začali shánět dárky pod vánoční stromeček. Vyplatí se nenechávat věci na poslední chvíli!

Připravte cestu Pánu

19.12.2025, RC Monitor 24/2025

Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.