Stigmata lásky k Bohu i k bližním

29.04.2022, RC Monitor 8/2022

O svátku Božího milosrdenství, na druhou neděli velikonoční nás evangelium zve pohlédnout do Kristových ran. Evangelista Jan nám vypráví o nedělním setkání vzkříšeného Pána s učedníky: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

K utvrzení, že před učedníky stojí Pán, skutečně, a ne jako přízrak, Ježíš nabízí pohled do ran v rukou a boku. Setkání s Pánem pak vede k radosti.

Nám, kteří jsme byli připojeni ke Kristovu tělu prostřednictvím křtu a neseme jméno Kristovo světem, může být tato evangelijní zpráva užitečná. Jako lze vidět na vzkříšeném Kristově těle rány po umučení, tak je můžeme pozorovat i na mystickém Kristově těle, Církvi. Stigmata lásky k Bohu a duším.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jsou to ony meče, jimiž byli sťati mučedníci, kyje, jimiž byli ubiti, kopí a šípy nesoucí smrt, věže a vězení, z nichž není úniku, bunkry hladu a lůžka, na nichž se pomalu s úsměvem na rtu odchází ze slzavého údolí do radosti věčné. Atributy mučedníků všech dob, kterými se Církev zvěstující Kristovo vzkříšení a život věčný může bezostyšně chlubit.

Ano, slyšíme tě, apoštole Pavle, v Římě mučedníků sťatý mečem, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Slyšíme tě spolu s Barnabášem, jak utvrzuješ, že do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.

Vidíme-li tyto rány na těle Církve vítězné, opadají naše obavy, mizí přízraky a nově dokážeme rozumět onomu, co říká Vzkříšený: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

S vírou ve vzkříšení těla a život věčný chceme i my přijímat ty každodenní rány, kterými nás svět trýzní, a chceme je – dej nám Bůh k tomu sílu – trpělivě snášet až do plné míry Kristových útrap, aby z toho mělo prospěch jeho tělo, to je Církev.

P. Václav Fojtík

Další články

Nepřejít na druhý chodník

21.05.2025, RC Monitor 9/2025

Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 4. část

03.09.2025, RC Monitor 15/2025

Z našich předchozích pojednání o lidské sexualitě je patrné, jakou zásadní důležitost má pro její chápání celková interpretace skutečnosti. Člověk je součásti reality, v níž vládnou určité zákony, a i on je jim podroben. Lidské jednání v sobě nese řadu znaků, které se vyskytují i u činností jiných jsoucen. Proto je pohled do širšího kontextu lidského života nepostradatelný.

Všechno je tak, jak má být

02.06.2025, RC Monitor 10/2025

Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Můžete zvážit hmotnost televizního signálu?

07.07.2025, RC Monitor 12/2025

Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.