02.05.2022, williamfvallicella.substack.com
Říkám si, že mám dělat obojí: žít jako mnich a zároveň sledovat svět. Zkušenost však naznačuje, ne-li přesvědčivě ukazuje, že tento ideál je nedosažitelný. Ideál, kterého nemohu dosáhnout, pro mě nemůže být ideálem. Jeden můj vážený konzervativní přítel mi řekl, že se nedívá na konzervativní televizní pořady, protože ho rozčilují. Vysvětlil jsem mu tedy svůj ideál: zůstat informovaný, a přitom si zachovat duševní rovnováhu. Ale upřímně řečeno, je to velmi obtížné a často se mi to nedaří. Zdá se mi zcela na místě rozčilovat se nad nehoráznostmi levice.
Pokud nedokážu produktivně skloubit klid a aktivismus, co mám dělat? Plný aktivismus a sekularismus, který je pro to předpokladem, by pro mě byl psychologicky nemožný. Nechat se zcela pohltit všednodenností je pro člověka mého typu hrozná představa. Kromě toho je tento svět mizející veličinou a prostě si nezaslouží plnou míru našeho zájmu. Buď to vidíte, nebo ne. Pokud ne, pak tyto úvahy nejsou pro vás.
Zbývá tedy kvietismus, uchýlit se do vnitřní citadely, pěstovat vnitřní zahradu, vyhýbat se mediálnímu nánosu, planým řečem a prázdnému společenskému životu, oddávat se duchovním cvičením, jejichž základem je rozhodné NE! propouštění svého já do smyslově–sociální diaspory světa. Pouštíme se do hledání konečné pravdy o nejvyšších věcech s vědomím, že jedině toto hledání může dát lidskému životu smysl, který – jak intuitivně cítíme –, musí mít. Přestáváme žít pro budoucnost, která nemůže být naší vlastní budoucností a je v každém případě chimérická. Smíříme se s tím, že naše pozemské působení je buď předehrou, nebo zbytečností.
Proti absolutnímu kvietismu hovoří skutečnost, že nás naši političtí nepřátelé, totalitáři, nenechají na pokoji. Představují existenční hrozbu, hrozbu pro náš fyzický i duchovní život a jeho pokračování. Potřebujeme klidný prostor, v němž můžeme žít život modlitby, meditace, filozofického zkoumání a správného jednání. A tak musíme bojovat, abychom si tento prostor zajistili.
Co tedy dělat? Snad toto: nechat převládnout klid, a přitom sledovat pomíjivou scénu.
Chybí vám Boethiova volba: ignorovat politiku a plně se věnovat duchovnímu hledání. Stáhnout se a přijmout jakékoli pronásledování a uvěznění, které by vás mohlo postihnout. Nenapsal snad Boethius Consolatio Philosophiae ve vězení? Koneckonců, sami pravidelně poukazujete na marnost, pomíjivost a konečnou bezvýznamnost tohoto světa stínů. Pokud je Předmět duchovního hledání skutečný, pak jsou tyto stíny ve srovnání s ním ničím nebo téměř ničím. Proč sledovat a aktivizovat se a rozčilovat nad něčím, co je téměř ničím?
Inu, pro začátek, já nejsem žádný Boethius. Nás, menší světla a slabší duchy, by pronásledování mohlo snadno zlomit. Zlomená duše se nemůže podílet na posilování ostatních duší. A kromě toho tato pomíjivá scéna, ač ontologicky druhotná, není, přísně vzato, zase tak bezvýznamná. Kdyby byla ničím, Bůh by stvořil nicotu. A proč by se Bůh vtěloval, kdyby svět a spolu s ním i my nestál za záchranu?
William F. Vallicella
Přeložil Pavel Štička
10.06.2022, Catholic Stand
„Žena má svého vlastního ducha, který je životně důležitý jak pro společnost, tak pro církev“ (papež Jan Pavel II., promluva před modlitbou Anděl Páně 23. července 1995).
13.06.2022, RC Monitor 11/2022
Věřím, že jsme už všichni mnohokrát ocenili církevní kalendář, který nám vždy znovu přináší svátky Páně, Panny Marie, andělů a svatých, takže nám dává příležitost nejen upevnit, co už známe, ale i sestoupit do větší hloubky, než se nám to podařilo v předchozích letech. Nicméně, protože nevíme dne ani hodiny, je dobře abychom tu novou příležitost uchopili vždy co nejlépe, poněvadž nevíme, zda nějaká příští ještě bude.
22.06.2022, RC Monitor 12/2022
Dne 25. března 2022 papež ve spojení s biskupy a kněžími celého světa zasvětil celé lidstvo, Církev a zvláště Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jaký je význam a smysl tohoto zasvěcení? Co mu předcházelo a co k němu vedlo? Co bude jeho důsledkem? Na tyto otázky se následující úvaha snaží odpovědět.
03.06.2022, Katholisches
Název Ukrajina etymologicky souvisí se slovanským výrazem „kraj“ a znamená cosi jako „pohraničí“. Ve skutečnosti je Ukrajina rozlehlá rovina s nejistými hranicemi, hustě osídlená a bohatá na zemědělské a nerostné zdroje. Historický původ této země je starověký: Řekové ji nazývali Skýtie a Římané Sarmatia. Od středověku až do pádu rakouské monarchie byla na Západě známa jako Rus, zatímco v Rusku se jí říkalo Malorusko, aby se potvrdila její příslušnost k carské říši.
17.06.2022, Catholic Herald
Po zveřejnění dohody anglikánsko–římskokatolické mezinárodní komise o duchovenské službě a kněžském svěcení – přestože se již začala konat první kanonická svěcení žen na kněze – nastalo období, kdy mnozí s optimismem očekávali, že se na otázku platnosti anglikánských svěcení bude moci pohlížet v novém světle.
06.06.2022, RC Monitor 11/2022
Čas od času se asi stane každému z nás, že zaslechne větu, která ho nikdy nenapadla, ale zamyslí-li se nad ní, nebo má-li dokonce i šanci si s jejím autorem pohovořit, dojde k závěru, že ho to samotného mohlo napadnout dříve. A něco takového se mi stalo docela nedávno.