02.05.2022, williamfvallicella.substack.com
Říkám si, že mám dělat obojí: žít jako mnich a zároveň sledovat svět. Zkušenost však naznačuje, ne-li přesvědčivě ukazuje, že tento ideál je nedosažitelný. Ideál, kterého nemohu dosáhnout, pro mě nemůže být ideálem. Jeden můj vážený konzervativní přítel mi řekl, že se nedívá na konzervativní televizní pořady, protože ho rozčilují. Vysvětlil jsem mu tedy svůj ideál: zůstat informovaný, a přitom si zachovat duševní rovnováhu. Ale upřímně řečeno, je to velmi obtížné a často se mi to nedaří. Zdá se mi zcela na místě rozčilovat se nad nehoráznostmi levice.
Pokud nedokážu produktivně skloubit klid a aktivismus, co mám dělat? Plný aktivismus a sekularismus, který je pro to předpokladem, by pro mě byl psychologicky nemožný. Nechat se zcela pohltit všednodenností je pro člověka mého typu hrozná představa. Kromě toho je tento svět mizející veličinou a prostě si nezaslouží plnou míru našeho zájmu. Buď to vidíte, nebo ne. Pokud ne, pak tyto úvahy nejsou pro vás.
Zbývá tedy kvietismus, uchýlit se do vnitřní citadely, pěstovat vnitřní zahradu, vyhýbat se mediálnímu nánosu, planým řečem a prázdnému společenskému životu, oddávat se duchovním cvičením, jejichž základem je rozhodné NE! propouštění svého já do smyslově–sociální diaspory světa. Pouštíme se do hledání konečné pravdy o nejvyšších věcech s vědomím, že jedině toto hledání může dát lidskému životu smysl, který – jak intuitivně cítíme –, musí mít. Přestáváme žít pro budoucnost, která nemůže být naší vlastní budoucností a je v každém případě chimérická. Smíříme se s tím, že naše pozemské působení je buď předehrou, nebo zbytečností.
Proti absolutnímu kvietismu hovoří skutečnost, že nás naši političtí nepřátelé, totalitáři, nenechají na pokoji. Představují existenční hrozbu, hrozbu pro náš fyzický i duchovní život a jeho pokračování. Potřebujeme klidný prostor, v němž můžeme žít život modlitby, meditace, filozofického zkoumání a správného jednání. A tak musíme bojovat, abychom si tento prostor zajistili.
Co tedy dělat? Snad toto: nechat převládnout klid, a přitom sledovat pomíjivou scénu.
Chybí vám Boethiova volba: ignorovat politiku a plně se věnovat duchovnímu hledání. Stáhnout se a přijmout jakékoli pronásledování a uvěznění, které by vás mohlo postihnout. Nenapsal snad Boethius Consolatio Philosophiae ve vězení? Koneckonců, sami pravidelně poukazujete na marnost, pomíjivost a konečnou bezvýznamnost tohoto světa stínů. Pokud je Předmět duchovního hledání skutečný, pak jsou tyto stíny ve srovnání s ním ničím nebo téměř ničím. Proč sledovat a aktivizovat se a rozčilovat nad něčím, co je téměř ničím?
Inu, pro začátek, já nejsem žádný Boethius. Nás, menší světla a slabší duchy, by pronásledování mohlo snadno zlomit. Zlomená duše se nemůže podílet na posilování ostatních duší. A kromě toho tato pomíjivá scéna, ač ontologicky druhotná, není, přísně vzato, zase tak bezvýznamná. Kdyby byla ničím, Bůh by stvořil nicotu. A proč by se Bůh vtěloval, kdyby svět a spolu s ním i my nestál za záchranu?
William F. Vallicella
Přeložil Pavel Štička
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
16.06.2025, The Catholic Gentleman
Svěží vzduch podzimního rána mi plní plíce a dodává mi energii, když vycházím z příjemného pohodlí teplé postele ven do tmy. Čelovka osvětluje mlžný oblak, který se vytváří při každém mém výdechu. Studená fronta na konci listopadu a jemný svit ubývajícího měsíce naznačují to, co každý lovec cítí v kostech: v lese vrcholí říje.
14.05.2025, poutkm.cz
V sobotu 24. května 2025 se na Svatém Hostýně uskuteční Jubilejní pouť křesťanských médii. Redakce RC Monitoru se účastní také. Událost, která propojí víru, média a společenství, přinese bohatý program pro novináře, tvůrce, rodiny i širokou veřejnost. Nenechte si ujít tuto událost na významném mariánském poutním místě. Záštitu nad akcí převzal litoměřický biskup Mons. Stanislav Přibyl, předseda Rady sdělovacích prostředků ČBK.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
15.09.2025, RC Monitor 17/2025
Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.
02.06.2025, RC Monitor 10/2025
Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.