07.11.2022, Integrated Catholic Life
Jednoduše řečeno, jestliže někdo zemře ve stavu posvěcující milosti – to znamená pokud je při přechodu do budoucího života „spasený“ – , zůstává možnost, že než vstoupí do nebe, „stráví čas“ v očistci. Je důležité pochopit, že očistec není „druhá šance“ na spásu. Pokud člověk zemře oddělený od Boha, druhou šanci už nedostane. „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud...“ (Židům 9,27).
Boží milosrdenství nepřehlíží nedostatky a hřích; odstraňuje je a napravuje škody..., a my jsme povoláni k tomu, abychom se na jeho milosrdenství podíleli. Milosrdný otec přivítal marnotratného syna doma a odpustil mu jeho hříchy. Toto je obvykle vidět v souvislosti s naším obrácením, pokáním a odpuštěním, které přijímáme na zemi v tomto životě. Vidíme tu však také prvky, které mohou ukazovat k očistci. Uvažte synovu trýznivou cestu domů, jak vstal a musel urazit velikou vzdálenost z té „daleké země“. Chápáno v kontextu posmrtného života, přístup k blaženému patření člověk nemusí získat hned. Stále ještě nás může čekat bolestná cesta či očišťování. Otec čeká s otevřenou náručí, ale musíme k němu dojít. Synovi bylo odpuštěno od okamžiku, kdy o odpuštění začal usilovat, ale cesta domů ještě nebyla dokončená.
Copak hřích neodstraňuje svátostná zpověď? Copak nám není odpuštěno?
Ano, když se řádně vyzpovídáme, je nám odpuštěno a jsme zproštěni svých hříchů, ale hřích s sebou nese dva tresty. Který z nich zpověď promíjí? Katechismus katolické církve o dvojím následku hříchu říká: „... hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá ’věčný trest‘ za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá ’časný trest‘ za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest.“ (KKC 1472)
Existují tedy dva typy trestu za hřích: věčný a časný. Při svátosti smíření nám jsou odpuštěny věčné tresty. Nauka o očistci je církevní dogma a vyžaduje od nás souhlas víry... Ti, kdo zemřou ve stavu milosti, ale dosud trpí neodpuštěnými odpustitelnými hříchy, náklonností k hříchu nebo jakýmkoli časným trestem za hřích, jsou z Boží lásky od těchto nedostatků očišťováni v očistci.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Nápomocný příklad
Jako mladý teenager jsem poničil majetek jednoho souseda, kterého jsem měl moc rád. Byl to otec mého blízkého kamaráda. To, co jsem mu zničil, bylo drahé a sotva si mohl dovolit pořídit si to znovu. Byl jsem z toho celý vyděšený a smutný. Během pár minut jsme spolu stanuli tváří v tvář. Rozplakal jsem se a Red“ se sklonil, objal mě a ujistil mě, že všechno bude v pořádku – odpustil mi slovy i skutky. Poté, co jsem se uklidnil a chvíli jsme spolu seděli u něho na zápraží, mě Red oslovil: „Zkusíme teď tedy vymyslet, jak mi to nahradíš?“ Dohodli jsme se, že mu budu do konce léta sekat trávník. Na náhradu finanční škody, kterou jsem mu způsobil, to stačilo stěží, ale pro obnovení našeho vztahu to díky jeho přízni postačovalo. Je to hodně zjednodušený příklad, ale to, jak na sebe vzal náhradu skutečného provinění, je „jako“ odpuštění věčného trestu, jak se nám ho dostává při zpovědi, a prací na zahradě, kterou mi uložil, jsem si „jakoby“ odpykával časný trest za svůj hřích.
Zdokonalováni v lásce
V tomto světle je snazší vidět očistec jako nemocnici pro hříšníky nebo jako venkovní sprchu u domu na pláži, spíš než jako pouhé vězení. Než získáme přístup k blaženému patření, potřebujeme se uzdravit z určité nemoci, smýt ze sebe špínu, zaplatit určitou časnou cenu. Nic z toho nám nedává vstupenku, abychom mohli dovnitř – tou je Kristův spásný čin na kříži, milost, kterou vydobyl a kterou vztahuje na nás, když reagujeme na jeho pozvání a s touto milostí spolupracujeme. Patří však mezi prostředky, jimiž s ním spolupracujeme, abychom se zdokonalovali v jeho lásce.
Náš Pán nás učí, abychom byli dokonalí, jak je dokonalý náš nebeský Otec: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5,48). Písmo dosvědčuje, že nikdo nedokonalý do nebe nevstoupí. V knize Zjevení se nám otevírá pohled na nový Jeruzalém, zde je krátký úryvek:
„Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“ (Zjevení 21,22–27).
Bůh nám otevřel nebe. Syn nám přikazuje, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý Otec. Nic nečistého do nebe nevstoupí. Jeho slovo tedy podléhá tomu, co přikazuje. Buď z Boží milosti dosáhneme dokonalosti v tomto životě, nebo až poté, co zemřeme – pokud jsme dosáhli spásy, dojdeme dokonalosti v Božím milosrdenství a spravedlnosti v očistci a až pak vstoupíme do nebe. V nebi totiž pro nic nečistého nebude místo. Čím blíž nás k sobě přitáhne, tím dokonalejšími se staneme.
Martin Luther tuto prostou pravdu nepochopil, a vytvořil zcela novou (originální) teologii vykoupení a posvěcení, podle které člověk navždy nebude víc než hromadou hnoje, pokrytou bílým sněhem. Tato nová teologie však neobstojí. Hromada hnoje zůstane hromadou hnoje, i když bude pokrytá bílým sněhem. Zůstane nečistá a do nebe vstoupit nemůže. Naše spolupráce s Boží milostí, vydobytá pro nás na kříži, nás zdokonaluje v lásce – očišťuje nás od veškeré náklonnosti k hříchu a ode všech nedostatků s ním spojených. Bůh chce naše poskvrny odstranit, ne pouze kosmeticky zakrýt.
„Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm“ (1. Korintským 3,11–15).
Modlitby za mrtvé
Těm, kdo procházejí očistcem, můžeme pomoci svými modlitbami. Nedokážu vysvětlit jak, ale mohu říct, že nás Písmo vyzývá, abychom se modlili za sebe navzájem. Bible nás učí, že modlitby spravedlivého člověka mají velikou moc. Modlitby, které předkládáme za zemřelé ve víře, Bůh nějakým způsobem používá k jejich očištění. Církev takto koná a věří od samého začátku. Je toho opravdu hodně, co o účinku našich modliteb za mrtvé zatím nevíme. Postačí uvést, že to, co děláme, může být sekundární příčinou toho, co se děje. Částečně právě toto znamená přizpůsobovat se Boží vůli. V důsledku našich modliteb se druhým mohou dít dobré věci, jinak by nás k tomu Bůh nevyzýval. Vypěstujte si tedy zvyk modlit se během svých každodenních modliteb i za zemřelé ve víře. Největší dar, který lze svým zemřelým blízkým dát, je nechat za ně obětovat mši. Pokud to nebudou potřebovat, Bůh se postará o to, aby tyto modlitby posloužily těm, kdo je potřebují.
Michael Bickerstaff
Přeložila Alena Švecová
12.07.2025, RC Monitor 13/2025
Na začátku léta asi většina lidí myslí na dovolenou, prázdniny a také na děti. Na ty asi přede vším. Přejeme jim jistě pěkné prázdniny, aby si užily sluníčka, vody, hor, lesů, táborů a všeobecně zábav. A jistě není náhodou, že právě na začátku si připomínáme jednu dívku, která, vlastně ještě ve věku dětském, vydala svědectví takové, že díky němu se jí dostalo cti oltáře. Pravda, u nás je v kalendáři tato světice poněkud paradoxně zastíněna jakýmsi mistrem z Husince, ale to jen proto, že nám stát na jeho počest dává volno. A letos navíc je to také neděle.
15.09.2025, RC Monitor 17/2025
Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.
03.09.2025, RC Monitor 15/2025
Z našich předchozích pojednání o lidské sexualitě je patrné, jakou zásadní důležitost má pro její chápání celková interpretace skutečnosti. Člověk je součásti reality, v níž vládnou určité zákony, a i on je jim podroben. Lidské jednání v sobě nese řadu znaků, které se vyskytují i u činností jiných jsoucen. Proto je pohled do širšího kontextu lidského života nepostradatelný.
13.10.2025, RC Monitor 19/2025
„Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje,“ jsou slova, která pronesl Juan de Austria v den bitvy u Lepanta. A jak víme z moudrých knih, vojáci a námořníci Svaté ligy si tato jeho slova vzali k srdci a jako zbabělci se nechovali, i když Osmani byli v přesile. Svátek Panny Marie Růžencové nám ale také připomíná, že samotná statečnost ne vždy postačuje.
08.09.2025, RC Monitor 16/2025
Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.
02.10.2025, RC Monitor 18/2025
Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.