Jak chápat očistec

Nekomplikovat to
Před nedávnem jsme v pátek dopoledne na biblické hodině pro seniory narazili na otázku očistce, spásy a trestů za hřích. Účastníci už tuto důležitou nauku dobře chápali. Tehdejší debata mi však připomněla, že učení církve o očistci patří k těm, ohledně kterých dosud existuje mnoho mylných představ, a zároveň se věnuje malá pozornost. Pochopení a přijetí tohoto učení nevyžaduje hluboké, vyčerpávající teologické studium. Zkreslené představy a nejasnosti, kvůli nimž o něm tolik lidí pochybuje nebo ho opomíjí, by mělo odstranit krátké a jednoduché vysvětlení jeho významu.

Jednoduše řečeno, jestliže někdo zemře ve stavu posvěcující milosti – to znamená pokud je při přechodu do budoucího života „spasený“ – , zůstává možnost, že než vstoupí do nebe, „stráví čas“ v očistci. Je důležité pochopit, že očistec není „druhá šance“ na spásu. Pokud člověk zemře oddělený od Boha, druhou šanci už nedostane. „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud...“ (Židům 9,27).

Boží milosrdenství nepřehlíží nedostatky a hřích; odstraňuje je a napravuje škody..., a my jsme povoláni k tomu, abychom se na jeho milosrdenství podíleli. Milosrdný otec přivítal marnotratného syna doma a odpustil mu jeho hříchy. Toto je obvykle vidět v souvislosti s naším obrácením, pokáním a odpuštěním, které přijímáme na zemi v tomto životě. Vidíme tu však také prvky, které mohou ukazovat k očistci. Uvažte synovu trýznivou cestu domů, jak vstal a musel urazit velikou vzdálenost z té „daleké země“. Chápáno v kontextu posmrtného života, přístup k blaženému patření člověk nemusí získat hned. Stále ještě nás může čekat bolestná cesta či očišťování. Otec čeká s otevřenou náručí, ale musíme k němu dojít. Synovi bylo odpuštěno od okamžiku, kdy o odpuštění začal usilovat, ale cesta domů ještě nebyla dokončená.

Copak hřích neodstraňuje svátostná zpověď? Copak nám není odpuštěno?
Ano, když se řádně vyzpovídáme, je nám odpuštěno a jsme zproštěni svých hříchů, ale hřích s sebou nese dva tresty. Který z nich zpověď promíjí? Katechismus katolické církve o dvojím následku hříchu říká: „... hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá ’věčný trest‘ za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá ’časný trest‘ za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest.“ (KKC 1472)

Existují tedy dva typy trestu za hřích: věčný a časný. Při svátosti smíření nám jsou odpuštěny věčné tresty. Nauka o očistci je církevní dogma a vyžaduje od nás souhlas víry... Ti, kdo zemřou ve stavu milosti, ale dosud trpí neodpuštěnými odpustitelnými hříchy, náklonností k hříchu nebo jakýmkoli časným trestem za hřích, jsou z Boží lásky od těchto nedostatků očišťováni v očistci.

„Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti.“ (KKC 1030)

Nápomocný příklad
Jako mladý teenager jsem poničil majetek jednoho souseda, kterého jsem měl moc rád. Byl to otec mého blízkého kamaráda. To, co jsem mu zničil, bylo drahé a sotva si mohl dovolit pořídit si to znovu. Byl jsem z toho celý vyděšený a smutný. Během pár minut jsme spolu stanuli tváří v tvář. Rozplakal jsem se a Red“ se sklonil, objal mě a ujistil mě, že všechno bude v pořádku – odpustil mi slovy i skutky. Poté, co jsem se uklidnil a chvíli jsme spolu seděli u něho na zápraží, mě Red oslovil: „Zkusíme teď tedy vymyslet, jak mi to nahradíš?“ Dohodli jsme se, že mu budu do konce léta sekat trávník. Na náhradu finanční škody, kterou jsem mu způsobil, to stačilo stěží, ale pro obnovení našeho vztahu to díky jeho přízni postačovalo. Je to hodně zjednodušený příklad, ale to, jak na sebe vzal náhradu skutečného provinění, je „jako“ odpuštění věčného trestu, jak se nám ho dostává při zpovědi, a prací na zahradě, kterou mi uložil, jsem si „jakoby“ odpykával časný trest za svůj hřích.

Zdokonalováni v lásce
V tomto světle je snazší vidět očistec jako nemocnici pro hříšníky nebo jako venkovní sprchu u domu na pláži, spíš než jako pouhé vězení. Než získáme přístup k blaženému patření, potřebujeme se uzdravit z určité nemoci, smýt ze sebe špínu, zaplatit určitou časnou cenu. Nic z toho nám nedává vstupenku, abychom mohli dovnitř – tou je Kristův spásný čin na kříži, milost, kterou vydobyl a kterou vztahuje na nás, když reagujeme na jeho pozvání a s touto milostí spolupracujeme. Patří však mezi prostředky, jimiž s ním spolupracujeme, abychom se zdokonalovali v jeho lásce.

Náš Pán nás učí, abychom byli dokonalí, jak je dokonalý náš nebeský Otec: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5,48). Písmo dosvědčuje, že nikdo nedokonalý do nebe nevstoupí. V knize Zjevení se nám otevírá pohled na nový Jeruzalém, zde je krátký úryvek:

„Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“ (Zjevení 21,22–27).

Bůh nám otevřel nebe. Syn nám přikazuje, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý Otec. Nic nečistého do nebe nevstoupí. Jeho slovo tedy podléhá tomu, co přikazuje. Buď z Boží milosti dosáhneme dokonalosti v tomto životě, nebo až poté, co zemřeme – pokud jsme dosáhli spásy, dojdeme dokonalosti v Božím milosrdenství a spravedlnosti v očistci a až pak vstoupíme do nebe. V nebi totiž pro nic nečistého nebude místo. Čím blíž nás k sobě přitáhne, tím dokonalejšími se staneme.

Martin Luther tuto prostou pravdu nepochopil, a vytvořil zcela novou (originální) teologii vykoupení a posvěcení, podle které člověk navždy nebude víc než hromadou hnoje, pokrytou bílým sněhem. Tato nová teologie však neobstojí. Hromada hnoje zůstane hromadou hnoje, i když bude pokrytá bílým sněhem. Zůstane nečistá a do nebe vstoupit nemůže. Naše spolupráce s Boží milostí, vydobytá pro nás na kříži, nás zdokonaluje v lásce – očišťuje nás od veškeré náklonnosti k hříchu a ode všech nedostatků s ním spojených. Bůh chce naše poskvrny odstranit, ne pouze kosmeticky zakrýt.

„Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm“ (1. Korintským 3,11–15).

Modlitby za mrtvé
Těm, kdo procházejí očistcem, můžeme pomoci svými modlitbami. Nedokážu vysvětlit jak, ale mohu říct, že nás Písmo vyzývá, abychom se modlili za sebe navzájem. Bible nás učí, že modlitby spravedlivého člověka mají velikou moc. Modlitby, které předkládáme za zemřelé ve víře, Bůh nějakým způsobem používá k jejich očištění. Církev takto koná a věří od samého začátku. Je toho opravdu hodně, co o účinku našich modliteb za mrtvé zatím nevíme. Postačí uvést, že to, co děláme, může být sekundární příčinou toho, co se děje. Částečně právě toto znamená přizpůsobovat se Boží vůli. V důsledku našich modliteb se druhým mohou dít dobré věci, jinak by nás k tomu Bůh nevyzýval. Vypěstujte si tedy zvyk modlit se během svých každodenních modliteb i za zemřelé ve víře. Největší dar, který lze svým zemřelým blízkým dát, je nechat za ně obětovat mši. Pokud to nebudou potřebovat, Bůh se postará o to, aby tyto modlitby posloužily těm, kdo je potřebují.

Michael Bickerstaff
Přeložila Alena Švecová