Jak chápat očistec

07.11.2022, Integrated Catholic Life

„Boží milosrdenství nepřehlíží nedostatky a hřích; odstraňuje je a napravuje škody..., a my jsme povoláni k tomu, abychom se na jeho milosrdenství podíleli.“


Nekomplikovat to
Před nedávnem jsme v pátek dopoledne na biblické hodině pro seniory narazili na otázku očistce, spásy a trestů za hřích. Účastníci už tuto důležitou nauku dobře chápali. Tehdejší debata mi však připomněla, že učení církve o očistci patří k těm, ohledně kterých dosud existuje mnoho mylných představ, a zároveň se věnuje malá pozornost. Pochopení a přijetí tohoto učení nevyžaduje hluboké, vyčerpávající teologické studium. Zkreslené představy a nejasnosti, kvůli nimž o něm tolik lidí pochybuje nebo ho opomíjí, by mělo odstranit krátké a jednoduché vysvětlení jeho významu.

Jednoduše řečeno, jestliže někdo zemře ve stavu posvěcující milosti – to znamená pokud je při přechodu do budoucího života „spasený“ – , zůstává možnost, že než vstoupí do nebe, „stráví čas“ v očistci. Je důležité pochopit, že očistec není „druhá šance“ na spásu. Pokud člověk zemře oddělený od Boha, druhou šanci už nedostane. „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud...“ (Židům 9,27).

Boží milosrdenství nepřehlíží nedostatky a hřích; odstraňuje je a napravuje škody..., a my jsme povoláni k tomu, abychom se na jeho milosrdenství podíleli. Milosrdný otec přivítal marnotratného syna doma a odpustil mu jeho hříchy. Toto je obvykle vidět v souvislosti s naším obrácením, pokáním a odpuštěním, které přijímáme na zemi v tomto životě. Vidíme tu však také prvky, které mohou ukazovat k očistci. Uvažte synovu trýznivou cestu domů, jak vstal a musel urazit velikou vzdálenost z té „daleké země“. Chápáno v kontextu posmrtného života, přístup k blaženému patření člověk nemusí získat hned. Stále ještě nás může čekat bolestná cesta či očišťování. Otec čeká s otevřenou náručí, ale musíme k němu dojít. Synovi bylo odpuštěno od okamžiku, kdy o odpuštění začal usilovat, ale cesta domů ještě nebyla dokončená.

Copak hřích neodstraňuje svátostná zpověď? Copak nám není odpuštěno?
Ano, když se řádně vyzpovídáme, je nám odpuštěno a jsme zproštěni svých hříchů, ale hřích s sebou nese dva tresty. Který z nich zpověď promíjí? Katechismus katolické církve o dvojím následku hříchu říká: „... hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života; být zbaven věčného života se nazývá ’věčný trest‘ za hřích. Na druhé straně každý hřích, i všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá ’časný trest‘ za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest.“ (KKC 1472)

Existují tedy dva typy trestu za hřích: věčný a časný. Při svátosti smíření nám jsou odpuštěny věčné tresty. Nauka o očistci je církevní dogma a vyžaduje od nás souhlas víry... Ti, kdo zemřou ve stavu milosti, ale dosud trpí neodpuštěnými odpustitelnými hříchy, náklonností k hříchu nebo jakýmkoli časným trestem za hřích, jsou z Boží lásky od těchto nedostatků očišťováni v očistci.

„Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti.“ (KKC 1030)

Nápomocný příklad
Jako mladý teenager jsem poničil majetek jednoho souseda, kterého jsem měl moc rád. Byl to otec mého blízkého kamaráda. To, co jsem mu zničil, bylo drahé a sotva si mohl dovolit pořídit si to znovu. Byl jsem z toho celý vyděšený a smutný. Během pár minut jsme spolu stanuli tváří v tvář. Rozplakal jsem se a Red“ se sklonil, objal mě a ujistil mě, že všechno bude v pořádku – odpustil mi slovy i skutky. Poté, co jsem se uklidnil a chvíli jsme spolu seděli u něho na zápraží, mě Red oslovil: „Zkusíme teď tedy vymyslet, jak mi to nahradíš?“ Dohodli jsme se, že mu budu do konce léta sekat trávník. Na náhradu finanční škody, kterou jsem mu způsobil, to stačilo stěží, ale pro obnovení našeho vztahu to díky jeho přízni postačovalo. Je to hodně zjednodušený příklad, ale to, jak na sebe vzal náhradu skutečného provinění, je „jako“ odpuštění věčného trestu, jak se nám ho dostává při zpovědi, a prací na zahradě, kterou mi uložil, jsem si „jakoby“ odpykával časný trest za svůj hřích.

Zdokonalováni v lásce
V tomto světle je snazší vidět očistec jako nemocnici pro hříšníky nebo jako venkovní sprchu u domu na pláži, spíš než jako pouhé vězení. Než získáme přístup k blaženému patření, potřebujeme se uzdravit z určité nemoci, smýt ze sebe špínu, zaplatit určitou časnou cenu. Nic z toho nám nedává vstupenku, abychom mohli dovnitř – tou je Kristův spásný čin na kříži, milost, kterou vydobyl a kterou vztahuje na nás, když reagujeme na jeho pozvání a s touto milostí spolupracujeme. Patří však mezi prostředky, jimiž s ním spolupracujeme, abychom se zdokonalovali v jeho lásce.

Náš Pán nás učí, abychom byli dokonalí, jak je dokonalý náš nebeský Otec: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5,48). Písmo dosvědčuje, že nikdo nedokonalý do nebe nevstoupí. V knize Zjevení se nám otevírá pohled na nový Jeruzalém, zde je krátký úryvek:

„Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“ (Zjevení 21,22–27).

Bůh nám otevřel nebe. Syn nám přikazuje, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý Otec. Nic nečistého do nebe nevstoupí. Jeho slovo tedy podléhá tomu, co přikazuje. Buď z Boží milosti dosáhneme dokonalosti v tomto životě, nebo až poté, co zemřeme – pokud jsme dosáhli spásy, dojdeme dokonalosti v Božím milosrdenství a spravedlnosti v očistci a až pak vstoupíme do nebe. V nebi totiž pro nic nečistého nebude místo. Čím blíž nás k sobě přitáhne, tím dokonalejšími se staneme.

Martin Luther tuto prostou pravdu nepochopil, a vytvořil zcela novou (originální) teologii vykoupení a posvěcení, podle které člověk navždy nebude víc než hromadou hnoje, pokrytou bílým sněhem. Tato nová teologie však neobstojí. Hromada hnoje zůstane hromadou hnoje, i když bude pokrytá bílým sněhem. Zůstane nečistá a do nebe vstoupit nemůže. Naše spolupráce s Boží milostí, vydobytá pro nás na kříži, nás zdokonaluje v lásce – očišťuje nás od veškeré náklonnosti k hříchu a ode všech nedostatků s ním spojených. Bůh chce naše poskvrny odstranit, ne pouze kosmeticky zakrýt.

„Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm“ (1. Korintským 3,11–15).

Modlitby za mrtvé
Těm, kdo procházejí očistcem, můžeme pomoci svými modlitbami. Nedokážu vysvětlit jak, ale mohu říct, že nás Písmo vyzývá, abychom se modlili za sebe navzájem. Bible nás učí, že modlitby spravedlivého člověka mají velikou moc. Modlitby, které předkládáme za zemřelé ve víře, Bůh nějakým způsobem používá k jejich očištění. Církev takto koná a věří od samého začátku. Je toho opravdu hodně, co o účinku našich modliteb za mrtvé zatím nevíme. Postačí uvést, že to, co děláme, může být sekundární příčinou toho, co se děje. Částečně právě toto znamená přizpůsobovat se Boží vůli. V důsledku našich modliteb se druhým mohou dít dobré věci, jinak by nás k tomu Bůh nevyzýval. Vypěstujte si tedy zvyk modlit se během svých každodenních modliteb i za zemřelé ve víře. Největší dar, který lze svým zemřelým blízkým dát, je nechat za ně obětovat mši. Pokud to nebudou potřebovat, Bůh se postará o to, aby tyto modlitby posloužily těm, kdo je potřebují.

Michael Bickerstaff
Přeložila Alena Švecová


Další články



Kde jsou muži, kteří by odpověděli na Boží volání?

28.05.2025, The American Spectator

Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?

Kanada ukončila vyšetřování údajných hromadných hrobů v církevních školách

31.03.2025, RC Monitor 6/2025

Kanadská vláda zastavila vyšetřování tvrzení o hromadných pohřebištích dětí v bývalých internátních školách provozovaných církví poté, co nebyl nalezen ani jediný hrob. Obvinění z týrání a vražd stovek domorodých dětí vyvolala v Kanadě vlnu zlosti, která vedla k žhářským útokům, vandalismu a znesvěcení přibližně 120 kostelů.

Dívejme se Pánu do tváře

20.01.2025, RC Monitor 1/2025

Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.

Habemus Papam: Kardinál Prevost se stal novým papežem Lvem XIV.

08.05.2025, Vatican News

Konkláve zvolilo 267. římským biskupem kardinála Roberta Francise Prevosta Tuto zprávu oznámil zástupu shromážděnému na Svatopetrském náměstí kardinál protodiakon Dominique Mamberti. Annuntio vobis gaudium magnum: habemus Papam! „Oznamuji vám velkou radost: máme papeže!“. „Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Robertum Franciscum, Sanctæ Romanæ Ecclesiæ Cardinalem Prevost, qui sibi nomen imposuit Leone XIV." „Nejdůstojnější a nejctěnější pán, pan Robert Francis, kardinál Svaté římské církve Prevost, který si dal jméno Lev XIV.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Přípravné úvahy

13.06.2025, RC Monitor 11/2025

Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.

Všechno je tak, jak má být

02.06.2025, RC Monitor 10/2025

Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.