Volby bez volby

11.01.2023, RC Monitor 1/2023

Tak tu máme prezidentské volby. To by onou událostí měla žít celá země, ne? To bychom si o prezidentských volbách měli povídat u nedělních obědů, v hospodách, se sousedy přes plot, v tramvaji... Nezdá se, že by tomu tak bylo. A podle všeho ten klid není náhodný.


Ne, příčinou podivně chladného průběhu „horké fáze“ kampaně před prezidentskými volbami není snad to, že bychom brali funkci prezidenta republiky na lehkou váhu. Naopak. Je naší stoletou tradicí upínat se k prezidentskému majestátu daleko více, než by odpovídalo reálným ústavním kompetencím prezidentského úřadu. Dokonce i za komunismu směřovaly na Hrad tisíce proseb, žádostí a stížností, i když reálnou exekutivní moc držely Národní výbory ovládané komunistickou stranou. A co dělal třeba takový Husák? Nebo spíše jeho lidé? Ano, z výše hradního majestátu občas napomenuli horlivé úředníky kdesi na okrese a dotyčnému stěžovateli pomohli. Z altruismu? Ne, to pro udržení výjimečnosti prezidentského majestátu, který měl v očích lidí stát nad režimem.

Takže v marginalizaci prezidentského stolce u veřejnosti nuda kolem kampaně nespočívá. Ta je v čemsi jiném. Horším. Velká většina kandidátů vůbec nemá zájem roztočit veřejnou polemiku na prezidentské téma do vyšších obrátek. Proč? Aby se nemuseli vybarvit. Voliče je třeba do poslední chvíle udržet v neznalosti o nejhlubším hodnotovém, principiálním, světonázorovém zázemí kandidátů. A opět: proč? Aby si kandidáti mohli říkat a slibovat cokoli. Hlavně cokoli nezávazného. A dotřetice: proč? Aby si volič do jednotlivých kandidátů mohl projektovat libovolně to, co chce. Aby bylo možné, že jednoho kandidáta budou volit zcela protichůdné skupiny voličů, protože si ho budou moci přivlastnit, nevědouce, že to vůbec není šálek jejich čaje.

Kandidáti odmítají obrazně řečeno navléci si tričko příslušnosti k hlavním a nejzásadnějším otázkám doby. Zakrývají to frázemi o tom, jestli patříme na sever, východ, jih či západ, nebo o tom, jak máme být věrným a spolehlivým kolečkem mezinárodních mechanismů. Avšak kdo, v jakém duchu, v jakém zájmu a s jakou motivací tímto mechanismem otáčí? To je jedno. To nepitvejme. Nejdůležitější je do poslední chvíle neříci nic.

Když totiž kandidát v rozhovoru řekne, že se mu víc líbí jablko než hruška, přijde o fanoušky hrušky. Tak raději neříká nic, aby ho mohli volit i hruškaři. A tak je to se vším. Nepřiznat barvu. A co je na tom nejhorší? Že jim to u mnoha voličů prochází. Že běžnému voliči často stačí, jak mu na oblíbeném kandidátovi zas tak nicmoc nevadí, ale za co by šel ten jeho rytíř do boje, to je voličovi asi jedno.

Náš svět se však mění a rychlost změn se bláznivě urychluje. V Kanadě a za chvíli i v Nizozemsku se dobrovolná smrt stává nejčastější příčinou odchodu z tohoto světa. Zastánci rodiny jsou vysmíváni a zvrhlosti adorovány. Drolí se civilizační, duchovní a kulturní podstata, na které stojí naše národní společenství. A k tomu v kampani že nezazní nic? Vůbec nic?

Ono už to, že jen dvě politické síly měly kuráž postavit otevřeně své kandidáty, kteří se tedy dají snadno spojit s nějakým programem, zatímco ostatní zbaběle, alibisticky a stydlivě nenápadně podporují politické začátečníky, aby snad nic neriskovaly, je příznačné. Proto se v nadcházející volbě nerýsuje kardinální střet idejí, ale jen castingová soutěž o nejfotogeničtější gesto.

Jaký mandát si z takových voleb odnese vítěz? K čemu získá „zmocnění“ od voličů? Zmocnění takové, že se mu nelze zpronevěřit? Žádné. Proto nebude vítěz ničím vázán a bude klidně zadobře s jakoukoli zájmovou a vlivovou skupinou, která si k němu bude umět najít cestičku.

Ne, není jedno, kdo bude v lednu zvolen prezidentem České republiky. Ale připravme se na to, že boj o společnost, o zásadní ideje, o naše srdce a duše, ten se povede jinde než mezi státními institucemi. Odehraje se napříč společností.

Ladislav Jakl


Další články



Opustila nás Ing. Marta Peroutková (1949–2024)

30.01.2025, Zrcadlo církve 12/2024

Dne 17. září 2024 z tohoto světa odešla zakládající členka Společnosti pro církevní právo a blízká přítelkyně nás všech paní Ing. Marta Peroutková, rozená Šťastná, ekonomka, kdysi pracovnice v zahraničním obchodu, poté zástupkyně Naumannovy nadace v České republice. Ing. Peroutková pozorně provázela životem nejen svého manžela i celou svou rodinu, ale i své přátele a přátele svého manžela. Po řadu let nevynechala ani jednu z akcí Společnosti pro církevní právo; v roce 2008, kdy společnost byla pro nedostatek místa v dominikánském klášteře z jeho prostor vypovězena, se rozhodným způsobem zasloužila o její další trvání tak, že zajistila pro Společnost pro církevní právo dvě krásné místnosti v domě svém a své rodiny na Žižkově v Sudoměřské ulici č. 25.

Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

30.06.2025, Catholic News Agency

Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.

Všudypřítomná obrazovka

09.01.2025, Crisis Magazine

Naše kultura založená na obrazovkách je plochá a časově omezená, naprosto imanentní, v jistém smyslu velmi pomíjivá. Žádná z těchto vlastností nepřispívá k otevřenosti vůči transcendenci.

Dívejme se Pánu do tváře

20.01.2025, RC Monitor 1/2025

Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.

Opovážlivost není víra

27.04.2025, RC Monitor 8/2025

Díky sv. papeži Janu Pavlu II. je druhá neděle velikonoční zasvěcena Božímu milosrdenství. V předvečer této neděle, dne 2. dubna 2005, si náš Pán povolal svého svatého služebníka do Božího království. Současný papež František vyhlásil rok 2015 jako mimořádný rok Božího milosrdenství a nynější rok 2025 je jubilejním rokem spásy, ve kterém je dán též zvláštní zřetel na velikost Božího milosrdenství.

Liturgické vzpomínky stárnoucího faráře

17.03.2025, RC Monitor 5/2025

Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.