Tak trochu cenzura všude kolem nás

20.04.2023, RC Monitor 7/2023

Určitě nejsem sám, kdo zaregistroval informace o jakémsi přepisovacím šílenství klasických literárních děl do jakési „novo–neurážející–řeči“. Je vlastně těžké si toho nevšimnout a bedlivý pozorovatel to již zaregistroval před lety.

To, když se „Deset malých černoušků“ od A. Christie změnilo na „Deset malých indiánů“, aby se pak objevila konečná verze titulu „A pak nezbyl žádný“. Ale i v našich luzích a hájích si můžeme povšimnouti jakési „korektivizace“. Např. takový myslivec známý z etikety klasického českého lihového výrobku nám postupně za posledních několik let omládl, přišel o láhev vlastního moku i nalitou sklenku, pak mu designéři sebrali flintu i fajfku a dnes už nemá ani to pírko za kloboukem (asi aby netrpělo žádné zvířátko). A dokonce i ten černoušek na kofile zmodral (možná jednou dokonce i zduhovatí).

Proč o tom píšu? Vždyť přece všichni víme, že myslivec bez flinty vypadá divně a modrý černoušek (případně afroameričánek, chcete-li) je biologický nesmysl. Stejně jako by vypadal divně Ježíš Kristus bez kříže, odpouštějící bez pokání a lítosti, nikdy nehovořící o obrácení, nekárající farizeje, tvrdící, že peklo je jen metafora a že je prázdné... A přesto se znovu a znovu (dnes možná ještě v hojnější míře než dříve) objevují designéři snažící se obraz Pána Ježíše „překreslit“ tak, aby odpovídal moderní době. Naštěstí se Pán Ježíš o módu pramálo staral a nikdy se nesnažil zalíbit kormidelníkům korektnosti. A právě díky tomu se můžeme radovat z Jeho zmrtvýchvstání a neustále být vděční za Jeho oběť na Kalvárii.

Požehnané Velikonoce všem.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

Tančící oblaka prachu. Životní rozhodnutí ve věcech zřejmých až samozřejmých

10.03.2025, RC Monitor 4/2025

Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.

Církev znamená společenství

16.01.2025, RC Monitor 24/2024

Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.

Panna Maria jako svatostánek

21.10.2024, RC Monitor 19/2024

Pro náš osobní život je nepochybně rozhodující znalost Božího slova. Jsme Ježíšovými následovníky a jen těžko bychom se obešli bez pokynů a rad Mistra, za kterým jdeme. V Bibli, ve starozákonní knize Jozue, se zmiňuje skutečnost, mající hlubokou vnitřní souvislost s novozákonní nesmírně cennou duchovní hodnotou. Jedná se o starozákonní archu a novozákonní svatostánek. Archa provázela izraelský lid, zvláště v časech putování, doslova na každém kroku. Stateční mužové Izraele ji nesli uprostřed lidu. Je to náznak budoucí, mnohem vznešenější archy, totiž eucharistického svatostánku, v němž pro nás, novozákonní Boží lid, je Kristus přítomen v každém kostele. Chrámový prostor je proto posvátný, protože je tam, řečeno nikoliv přehnaně, kus otevřeného nebe.

Technická kontrola Boží

05.03.2025, RC Monitor 4/2025

Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.

Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“

Mávání do nebe Karlu Heřmánkovi?

08.10.2024, rkfzruc.cz

Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.