Ex orbe et Urbe: Nová deklarace Dikasteria pro nauku víry Dignitas infinita

Otec Raymond J. de Souza v magazínu The Catholic Thing spekuluje, zda lze Dignitas Infinita chápat jako obrat papeže Františka zpět k Janu Pavlu II. „Předchozí deklarace prefekta DDF kardinála Fernándeze Fiducia supplicans byla velkým fiaskem. Kardinál okamžitě začal manévrovat a slíbil novou deklaraci o lidské důstojnosti, která prý obměkčí kritiky. A aby obměkčující manévr vyšel, přišla vhod odvolávka na nebeský patronát Jana Pavla,“ míní de Souza. „Papež a prefekt se rozhodli načerpat od Jana Pavla název deklarace: obrat ’nekonečná důstojnost‘ pochází z jeho promluvy při modlitbě Anděl Páně v katedrále sv. Petra v Osnabrücku 16 listopadu 1980. Jedná se o věc stylu spíše než obsahu, ale na stylu záleží; a styl, jímž se tento pontifikát distancoval od Jana Pavla II., a zejména encykliky Veritatis splendor, byl od počátku zbytečný. Jedna citace jaro nedělá, ale třeba je Dignitas prvním příznakem jarního tání?“

Edward Feser, přední analytický tomista, pokládá dokument za „obzvláště užitečný a odvážný v jeho odsouzení surogátního mateřství a genderové teorie“, přesto však deklaraci shledává dva vážné problémy: „Jeden se týká jejího základního předpokladu a druhý některých závěrů, které z něho vyvozuje.“ Takový nepopiratelně problematický závěr vidí Feser v deklaraci vlastně jen jeden – ohledně trestu smrti: „Papež František se již extrémně přiblížil k tomu, aby prohlásil trest smrti za vnitřně zlý, když v roce 2018 změnil příslušnou formulaci v Katechismu. Ta nyní říká, že ’trest smrti je nepřípustný, neboť jde o útok na nedotknutelnost a důstojnost osoby‘. To však ještě nechávalo otevřenou možnost, že zamýšlený smysl byl ten, že jde o útok na nedotknutelnost a důstojnost osoby pokud nenastávají nějaké zvláštní okolnosti, například praktická nemožnost ochránit před viníkem ostatní jinak než tak, že bude popraven (byť je takové čtení trochu násilné). Nový dokument jde dál a natvrdo deklaruje, že ’trest smrti porušuje nezcizitelnou důstojnost každé osoby, bez ohledu na okolnosti.‘ To zkrátka nelze smířit s Písmem a s konsistentním učením všech papežů, kteří se k věci vyjádřili před papežem Františkem. A to včetně Jana Pavla II., navzdory jeho známému odporu k trestu smrti.“

Druhý problém Feser spatřuje v tom, že se člověku v dokumentu přiznává důstojnost, která je nekonečná. „’Důstojnost‘ obnáší ’hodnotu‘, ’váhu‘, ’význam‘, ’výtečnost‘, ’čest‘. Zkuste nahradit ’důstojnost‘ těmito slovy a položte si otázku, zda lze takto vzniklý pojem aplikovat na člověka. Mají lidé nekonečný význam či nekonečnou hodnotu? Sama tato myšlenka se zdá být rouhavá. Takový může být jen Bůh.“

John A. Monaco spatřuje v deklaraci známky antropocentrismu, který se v Církvi usídlil po 2. vatikánském koncilu: „Tím, že se Církev tak silně zaměřuje na lidskou důstojnost a lidské štěstí, riskuje naturalizaci povolání člověka k věčnému životu. Dříve, než budeme hovořit o lidských právech, musíme hovořit o lidských povinnostech a zodpovědnosti, kterou má vůči Stvořiteli. Lidská důstojnost neexistuje ve vakuu, nýbrž je součástí našeho trvalého povolání k účasti na božství. Deklaraci Dignitas infinita by prospělo, kdyby pojala dějiny spásy – tajemství Kristova jednání v dějinách – jako zdroj lidské důstojnosti a ne jako pouhé pozadí imanentní oslavy člověka. Všimněme si, jak málo dokument hovoří o hříchu, o tajemství nepravosti, o spáse.“ A Monaco uzavírá: „Mohli bychom pochválit Dignitas infinita za vítané potvrzení odvěké nauky Církve o morálních pravdách týkajících se lidské osoby. Ale ačkoliv se někteří budou dále hašteřit o význam atributu „nekonečný“ aplikovaného na lidskou důstojnost, mně jako závažnější problém připadá způsob, jakým v dokumentu pokračuje nezadržitelný pochod humanismu naším katolickým náboženstvím.“

Lauren De Wittová v magazínu Crisis vyzdvihuje kritiku amerického liberálního politického komentátora Billa Mahera na adresu bezzásadovosti konzervativních politiků v otázce potratů. „Maher je pochopitelně zapáleným zastáncem potratů. Obecně vzato nedůvěřuji ani jedinému slovu z úst někoho, kdo nedokáže zaujmout správný postoj v této naprosto základní otázce práva na život (což se už nyní týká i většiny republikánských kandidátů). V tomto případě však je však Maherův komentář přesně to, co my, obhájci pro-life postojů, potřebujeme slyšet. Troufám si tvrdit, že je prorocký,“ míní De Wittová.

A o jaký komentář jde? Maher prohlásil: „Už 50 let mluví o tom, jak je třeba zakázat potraty. Teď to udělali, a ono je to obrovsky nepopulární – takže musí začít lhát. Míním Trumpa, některé jeho výroky na toto téma: prý ’vyhovme oběma stranám, 15 týdnů vypadá jako číslo, na kterém by se mohli všichni shodnout‘. Cožpak se z toho může takhle vylhat? Spousta lidí je přesvědčena, že jde o vraždu. Proto nechápu těch 15 týdnů, nebo ten Trumpův plán nechat to na jednotlivých státech. Takže zabíjet děti v některých státech je OK? Dokážu respektovat absolutistickou pozici. Vážně. Spílám levičákům, když říkají: ’Oni prostě jen nenávidí ženy‘. To je výmysl – ne, oni si myslí, že je to vražda, a v jistém smyslu mají pravdu. Akorát že já se s tím zkrátka dokážu smířit. Chci říct: na světě žije 8 miliard lidí – takže sorry, nebudeš nám chybět. To je moje pozice.“

„Děkuji, Bille Mahere, že jsi to konečně řekl nahlas,“ reaguje De Wittová. „Mám už plné zuby žvástů o „politické průchodnosti“ a „zdravém rozumu“ ze strany konzervativců, ba dokonce některých katolických politických stratégů. Snažně prosím – mějte ochotu zastávat pro-life pozici poctivě! Buďte konsistentní! Mějte kuráž a věřte Pánu! Nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti knížatům, mocnostem a vládcům temnoty tohoto světa. Království Boží nezískáte cestou politické průchodnosti. Stůjte pevně v Pravdě. Neustupujte. Nedělejte kompromisy. Sám Pán bude bojovat za vás!“ vybízí De Wittová.

Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.