22.05.2023, RC Monitor 10/2023
O těch prvních našich cestách jsme neměli ani potuchy, když nás vezli z porodnice a vozili jsme se v kočárku. Ani o té nejdůležitější, když nás rodiče donesli ke křtu, a kterou to vlastně začalo (neb nám otevřela cestu k dalším svátostem), mám na mysli náš duchovní život. Lze říci, žeod této chvíle začalo naše putování s Kristem a máme možnost posvětit, každý náš krok. Jak? Jednoduše. Nikdy nezapomenout kým jsme se na křtu stali, ani tehdy když jdeme na nákup nebo do školy či práce nebo jen tak ven. Jestliže se na toto soustředíme při každém našem kroku, reálném či virtuálním (ano i tak se dá cestovat a na internetu lze vlastně zabloudit kamkoli) nebo jen v myšlenkách (záleží jen na míře naší představivosti), pak z té pravé cesty nemůžeme sejít a i ta nejobyčejnější cesta (třeba pro svačinu nebo na kafe s přáteli) se stane součástí naší cesty k Bohu.
Až tedy zase někam vycestujeme, nezapomeňme se zeptat sami sebe: kam to vlastně jdu a proč?
Budeme-li se řídit svědomím, pak se každým krokem přiblížíme k cíli. K Božímu království.
P. Evermod Jan Sládek O. Praem.
26.02.2024, Fatym.com
Slovo askeze nemá mezi lidmi dobrý zvuk. Chápe se to jako odpírání si kdečeho dobrého. Asketa je vyzáblý člověk, protože odmítá dobré jídlo, zamračený člověk, protože si odmítá kdejakou pohodu a spal by nejraději na hřebících, kdyby to uměl. Je to představa zkreslená. Řecké slovo askesis znamená v původním smyslu trénink, nacvičování určitého cviku. Tedy ne negativní odmítání něčeho dobrého, ale positivní nacvičování něčeho dobrého. Dobrého návyku. A dobrému návyku říkáme ctnost. Budeme se tedy zabývat askezí v kladném smyslu. Budeme se zabývat nácvikem dobrých vlastností, které, když je jednou získáme, neponechají v nás žádné místo pro staré nectnosti, zlozvyky.
22.05.2024, RC Monitor 10/2024
No, nejásejme příliš, neboť se nám nevrací věk, kterým jsme se mohli, my v šedesátých a sedmdesátých letech a před těmito narození, honosit. Spíše, alespoň já mám ten pocit, se vrací určité „lidové záliby“ s dobou minulou spojené. A jednou z takovýchto, někdy až příliš, rozšířenou zábavou bylo kádrování. Myslím, že mnozí mají osobní zkušenosti a netřeba tedy tuto zábavu podrobně popisovat. Snad jen že se kádrovalo téměř všude a málokdo, ani ti nejvýše postavení kádrováci, byl toho ušetřen. A díky církevním tajemníkům se kádrovalo i v církvi.
30.01.2024, RC
Papež František se v Apoštolském paláci setkal s novináři akreditovanými ve Vatikánu a poděkoval jim za zdrženlivost, s níž informují o vatikánských skandálech. „K tomu bych připojil taktnost, kterou tak často projevujete, když hovoříte o skandálech v Církvi. Ty se vyskytují, a často jsem u vás pozoroval velký takt, ohledy, téměř bych řekl ‚rozpačité‘ mlčení. Děkuji vám za tento přístup,“ řekl papež.
17.06.2024, RC Monitor 12/2024
Kardinál Štěpán Trochta zlobil. Nepochybně to byl člověk srdečný, „otevřený“, „člověk dialogu“, jak se dnes s oblibou říká. Ale taky důsledný. Muž Tradice a pevné víry.
05.02.2024, RC Monitor 2/2024
Památný výrok majora Terazkyho z Černých baronů, bylo to první, co mne napadlo po rozkliknutí článku z Vatican News „Papež přijal sdružení zaměřené na dialog křesťanů se socialisty“. Asi jsem příliš ovlivněn vlastními zážitky a vzpomínkami rodičů a jejich vrstevníků na „radostné budování šťastné budoucnosti“.
25.03.2024, RC Monitor 6/2024
Asi každý z nás se již několikrát v životě přesvědčil o pravdivosti lidového moudra Panská láska po zajících skáče, a tudíž i na vlastní kůži i okusil, jaké je to býti oním pověstným zajícem. A nyní v době nedávné se této cti dostalo i Svatému otci Františkovi. A to od nikoho jiného, než od tzv. Sedmé velmoci, tedy od médií. K této velmoci se samozřejmě přidali i jiní drobní páni a též veřejnost (žel Bohu i někteří katolíci) statečně komentující papežovo vyjádření o bílé vlajce na sociálních sítích.