12.01.2024, RC
Otce osmiměsíční Indi Gregory, které byla přes odpor rodičů (a přes ochotu italské nemocnice v léčbě pokračovat) na příkaz britských soudů ukončena léčba a museli jí nechat zemřít, přiměla tato děsivá zkušenost k tomu, že nechal svoji dcerku před smrtí pokřtít. „Nejsem nábožensky založený ani pokřtěný, ale u soudu jsem cítil, jako by mě to stahovalo do pekla. Pomyslel jsem si, že pokud existuje peklo, musí existovat i nebe. A pokud existuje ďábel, musí existovat i Bůh. Viděl jsem, co je peklo zač, a chci, aby Indi přišla do nebe.“ I sám Dean Gregory hodlá přijmout křest: „Chceme být v tomto životě chráněni a dostat se do nebe.“
Papež František přijal 29. prosince na soukromé audienci kardinála Burka – poprvé od listopadu 2016 a krátce poté, co papež Burkovi odebral plat a vatikánské apartmá se zdůvodněním, že Burke „pracuje proti Církvi a proti papežství“ a zasévá v Církvi nejednotu. „Inu, jsem stále naživu,“ odvětil kardinál na otázku agentury Reuters, zda setkání proběhlo dobře, a odmítl jeho obsah dále komentovat.
Mezitím v Církvi trvá rozruch kolem deklarace Dikasteria pro nauku víry Fiducia supplicans povolující za určitých podmínek žehnat stejnopohlavním párům. Otec James Martin, SJ, deklaraci okamžitě uvítal jako „velký krok kupředu ve službě Církve LBTQ lidem“, jímž se „uznává hluboká touha mnoha katolických stejnopohlavních párů po Boží přítomnosti v jejich láskyplných vztazích“. Podle Martina jde o „zřetelný posun oproti dva roky starému závěru, že ’Bůh nežehná a nemůže žehnat hříchu‘“, obsaženém ve zdůvodnění negativní odpovědi tehdejší Kongregace pro nauku víry na dubium, „zda má Církev moc žehnat svazkům osob stejného pohlaví“.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Na druhou stranu, deklaraci již podle přehledu na Wikipedii veřejně odmítly desítky biskupů a mnohé biskupské konference, zejména v Africe a východní Evropě, a kardinál Müller, prefekt téže Kongregace v letech 2012–2017, v podrobné analýze označil text mimo jiné za nekonzistentní a odporující tradičnímu užívání jazyka. Podotkl, že podle kritérií nového typu „neliturgického“ žehnání, které Fiducia supplicans zavádí, „by šlo žehnat dokonce i potratové klinice či mafiánskému spolku“. Podle Müllera „Církev může přidat ’nové svátostiny‘ k těm, co již existují, ale nemůže změnit jejich význam tak, aby trivializovaly hřích, a to především v ideologicky nabité kulturní situaci, která také mate věřící.“
Přehled mnoha rozličných reakcí na deklaraci nabízí magazín The Pillar, z něhož dále vybíráme:
A na platformě Internet Archive se v lednu objevila kontroverzní kniha Víctora Manuela Fernándeze (nynějšího prefekta Dikasteria pro nauku víry a ghostwritera exhortace Amoris Laetitia) Mystická vášeň: spiritualita a smyslnost z roku 1998. „Text se místy čte jako některé z pseudo-mystických sebeobhajob otce Rupnika a jiných sexuálních predátorů“, hodnotí knihu teolog Peter Kwasniewski (jehož článek nabízí – s varováním před „explicitním obsahem“ – i anglický překlad tří kapitol knihy): „Je to jako verze Padesáti odstínů šedi“, souhlasí server Complicit Clergy a konstatuje: „Prohledali jsme internet, abychom si zprávu ověřili, ale nenašli jsme žádný jiný důkaz existence knihy než záznam na ISBNS.net. Buď jde o nějaký pečlivě nastrojený hoax, anebo si dal kdosi obrovskou práci, aby všechny odkazy na knihu z internetu odstranil.“ Ve Fernádezově veřejné bibliografii kniha rovněž chybí.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
23.03.2026, RC Monitor 5/2026
Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
06.03.2026, Catholic Stand
Naše komunitní divadelní společnost získala pro svou sváteční inscenaci roku 2025 nečekanou a zcela neobvyklou reklamu – a to od samotného papeže. V listopadu papež Lev XIV. oznámil, že jeho oblíbeným filmem je Život je krásný, klasika Franka Capry ze čtyřicátých let minulého století, natočená podle povídky The Greatest Gift Philipa Van Dorena Sterna.
01.04.2026, RC Monitor 5/2026
Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
22.04.2026, RC Monitor 7/2026
Obstojí, kdo zná a ctí hodnotu. Jak ale objevit a uchovat hodnotu v bezhodnotovém prostředí?
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.