Ex orbe et Urbe - 12. 1. 2024

A vysvětluje: „Odpadnutí od víry u mladých lidí naprosto není důsledkem toho, že by byli zaskočeni nějakou kritikou na adresu Tomáše Akvinského. Nesouvisí s důvtipnými námitkami proti Anselmovu důkazu Boží existence. Nevyvěrá z hluboké textové analýzy vyvracející věrohodnost evangelií. Ani náhodou. Je to výsledek toho, že mladí lidé si pěstují mělkost, povrchnost a nedotčenost fakty jako životní filosofii – a to od velmi raného věku.“ Proto pro jejich obrácení nestačí láskyplné doprovázení ani argumentace. „Abychom jim mohli přinést dobro, krásu a pravdu, musíme nejprve otřást jejich záměrně vypěstovanou stupiditou. To, čeho se bojí, je, že budou ’out‘, pokud se nepřizpůsobí světu, bojí se pohrdání od svých vrstevníků obracejících oči v sloup, bojí se tyranie wokesterů. Musíme je však naučit bát se našeho sarkasmu, našeho výsměchu pro jejich dětinské předsudky, našeho pohrdání jejich nedospělostí. Do té doby se jakákoliv argumentace pro pravdu bude míjet účinkem.“ A Crocker uzavírá: „Chcete si získat bezvěrce? Buďte na ně drsní!“

Otce osmiměsíční Indi Gregory, které byla přes odpor rodičů (a přes ochotu italské nemocnice v léčbě pokračovat) na příkaz britských soudů ukončena léčba a museli jí nechat zemřít, přiměla tato děsivá zkušenost k tomu, že nechal svoji dcerku před smrtí pokřtít. „Nejsem nábožensky založený ani pokřtěný, ale u soudu jsem cítil, jako by mě to stahovalo do pekla. Pomyslel jsem si, že pokud existuje peklo, musí existovat i nebe. A pokud existuje ďábel, musí existovat i Bůh. Viděl jsem, co je peklo zač, a chci, aby Indi přišla do nebe.“ I sám Dean Gregory hodlá přijmout křest: „Chceme být v tomto životě chráněni a dostat se do nebe.“

Papež František přijal 29. prosince na soukromé audienci kardinála Burka – poprvé od listopadu 2016 a krátce poté, co papež Burkovi odebral plat a vatikánské apartmá se zdůvodněním, že Burke „pracuje proti Církvi a proti papežství“ a zasévá v Církvi nejednotu. „Inu, jsem stále naživu,“ odvětil kardinál na otázku agentury Reuters, zda setkání proběhlo dobře, a odmítl jeho obsah dále komentovat.

Mezitím v Církvi trvá rozruch kolem deklarace Dikasteria pro nauku víry Fiducia supplicans povolující za určitých podmínek žehnat stejnopohlavním párům. Otec James Martin, SJ, deklaraci okamžitě uvítal jako „velký krok kupředu ve službě Církve LBTQ lidem“, jímž se „uznává hluboká touha mnoha katolických stejnopohlavních párů po Boží přítomnosti v jejich láskyplných vztazích“. Podle Martina jde o „zřetelný posun oproti dva roky starému závěru, že ’Bůh nežehná a nemůže žehnat hříchu‘“, obsaženém ve zdůvodnění negativní odpovědi tehdejší Kongregace pro nauku víry na dubium, „zda má Církev moc žehnat svazkům osob stejného pohlaví“.

Také předseda německé biskupské konference Georg Bätzing jménem německé biskupské konference deklaraci přivítal; dokument podle něj „rýsuje zřetelnou čáru mezi nezlomnou věrností učení Církve a pastoračními požadavky církevní praxe, jež se chce přiblížit lidem“. Též americký kardinál Blase Cupich prohlásil, že „zde v Chicagské arcidiecézi vítáme tuto deklaraci, jež pomůže mnohem více členům naší komunity pocítit Boží blízkost a soucit“.

Na druhou stranu, deklaraci již podle přehledu na Wikipedii veřejně odmítly desítky biskupů a mnohé biskupské konference, zejména v Africe a východní Evropě, a kardinál Müller, prefekt téže Kongregace v letech 2012–2017, v podrobné analýze označil text mimo jiné za nekonzistentní a odporující tradičnímu užívání jazyka. Podotkl, že podle kritérií nového typu „neliturgického“ žehnání, které Fiducia supplicans zavádí, „by šlo žehnat dokonce i potratové klinice či mafiánskému spolku“. Podle Müllera „Církev může přidat ’nové svátostiny‘ k těm, co již existují, ale nemůže změnit jejich význam tak, aby trivializovaly hřích, a to především v ideologicky nabité kulturní situaci, která také mate věřící.“

Přehled mnoha rozličných reakcí na deklaraci nabízí magazín The Pillar, z něhož dále vybíráme:

• Rakouský biskup Franz Lackner na otázku, jak by měl kněz reagovat na žádost stejnopohlavního páru o požehnání, reagoval slovy: „V zásadě již nelze odmítnout.“

• Mluvčí vlámských biskupů Geert De Kerpel o žehnání stejnopohlavních párů prohlásil: „Vzhledem k tomu, že vlámští biskupové mu byli příznivě nakloněni, zde ve Flandrech bylo možné již dříve. Je dobře, že Vatikán nyní tento postoj potvrdil.“

• Primas Ukrajinské řeckokatolické církve, vyšší arcibiskup Svjatoslav Ševčuk ve svém komuniké uvádí, že deklarace se vztahuje pouze na latinskou církev, neboť „interpretuje význam žehnání v latinské církvi, nikoliv ve východních církvích, nevyjadřuje se k otázkám katolické víry a mravů a nezmiňuje se o předpisech Kodexu kánonů východních církví ani o východních křesťanech“. Upozorňuje, že „podle tradice byzantského ritu vyjadřuje pojem žehnání souhlas, svolení či dokonce duchovní pobídku k jistému typu jednání,“ a proto „pastýřská moudrost velí vyhnout se dvojznačným gestům, výrazům a pojmům, které by pokřivily či dezinterpretovaly Boží slovo a nauku Církve.“

• Britská provincie Konfraternity katolického kléru vydala deklaraci, podle níž jsou požehnání popsaná v deklaraci „teologicky, pastoračně a prakticky nepřípustná“.

• Vyjádření biskupské konference Ghany vyjadřuje lítost nad tím, že mnohá média „nepravdivě prohlašují, že papež František udělil kněžím formální povolení žehnat stejnopohlavním manželstvím“; míní, že „zveřejnění deklarace konsternovalo mnohé, katolíky i nekatolíky,“ a dodává, že deklarací povolené modlitby za osoby ve stejnopohlavních svazcích„nejsou míněny jako legitimizace jejich způsobu života, nýbrž mají je přivést k obrácení“. Na závěr vyjádření znovu zdůrazňuje, že „kněží nemohou žehnat stejnopohlavním svazkům či manželstvím“.

A na platformě Internet Archive se v lednu objevila kontroverzní kniha Víctora Manuela Fernándeze (nynějšího prefekta Dikasteria pro nauku víry a ghostwritera exhortace Amoris Laetitia) Mystická vášeň: spiritualita a smyslnost z roku 1998. „Text se místy čte jako některé z pseudo-mystických sebeobhajob otce Rupnika a jiných sexuálních predátorů“, hodnotí knihu teolog Peter Kwasniewski (jehož článek nabízí – s varováním před „explicitním obsahem“ – i anglický překlad tří kapitol knihy): „Je to jako verze Padesáti odstínů šedi“, souhlasí server Complicit Clergy a konstatuje: „Prohledali jsme internet, abychom si zprávu ověřili, ale nenašli jsme žádný jiný důkaz existence knihy než záznam na ISBNS.net. Buď jde o nějaký pečlivě nastrojený hoax, anebo si dal kdosi obrovskou práci, aby všechny odkazy na knihu z internetu odstranil.“ Ve Fernádezově veřejné bibliografii kniha rovněž chybí.

Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.