Som z toho voľaaký zmätený...

Paní Gruberová ve svém článku o tomto setkání, mimo jiné píše: „Při audienci v salonku auly Pavla VI. papež citoval argentinského spisovatele Borgese, podle něhož se lidé dívají dvojím zrakem – tělesným a skleněným. ’Prvním vidí to, na co se dívají, druhým to, o čem sní. Neztrácejte schopnost snít! Dnes, ve světě rozděleném válkami a polarizacemi, nám hrozí, že ztratíme schopnost snít. Ale my Argentinci říkáme: „no te arrugues“, což je výraz, který znamená „nevzdávat se“. A to je výzva, kterou předávám i vám: neustupujte, nevzdávejte se, nepřestávejte snít o lepším světě. V představivosti se totiž setkávají inteligence, intuice, zkušenost a historická paměť, aby tvořily a riskovaly. Kolikrát v průběhu staletí přinesly velké sny o svobodě a rovnosti, důstojnosti a bratrství, jako zrcadlo Božího snu, průlom a pokrok‘.“

Skromně bych si dovolil připomenout, že velké sny o svobodě a rovnosti často přinesly svobodu vládnoucím (než je o ni připravili ti, jejichž sny byly intenzivnější) a rovnost před gilotinou (kde si najednou byli rovni král a poddaný a muž i žena). Důstojnost a bratrství se často projevily v zařízeních s velmi omezeným pohybem (např. důstojnost a bratrství projevená s. Máchou P. Toufarovi). Mno, jestli toto má být zrcadlo Božího snu, tak, dle mého čistě osobního názoru, je to zmetek na vyhození a průlom s pokrokem v tom taktéž nevidím.

Napadá mne otázka přímo kacířská: A kdypak bude rehabilitován P. Plojhar přímo „ikonický příklad dialogu“ mezi církví a marxismem?

P. Evermod Jan Sládek, O.Praem.