20.12.2024, RC Monitor 23/2024
Životaschopný plán
Všechno v našem pozemském životě musí mít začátek i konec, tedy podléhat vzniku (zrodu), praktické existenci a fyzickému zániku. Bez toho, že bychom poznali tyto tři složky, a to začátek a věděli, kde se nacházíme, kam směřujeme a jak chceme skončit, nemůžeme dospět k ničemu pevnému, jasnému a stálému, na čem by se dalo dál budovat vztah s trojjediným Bohem. Hmota „sama“, v rozporu s tím, jak nás učí současný materialismus (nejen marxistický, ale i liberální...), není schopna se sama vyvíjet, udělat ve svém vývoji nějaký „krok“ dopředu. Potřebuje mít vypracovaný životaschopný „projekt“, plán, směr, formu... Ten se musel dostat... a kde vznikl?
Pochopení založené na lásce
V praxi dnešní svět převážně uvažuje jen se dvěma rozdělujícími rozměry: oni a my, dobří a zlí, chytří a hloupí, praví a leví... kde jeden „rozměr“ vylučuje (eliminuje) druhý... Vznikají spory na nejnižší úrovni a války na světové úrovni... Třetí prvek (rozměr), který je může rozlišit, ale i spojit, je spravedlivá vzájemná dohoda, kdy každá ze dvou stran se ochotně zúčastní na společném hledání pravdy i za cenu velkých obětí. Tím se vloží do procesu třetí prvek založený na pochopení druhé strany, které je možné jen v lásce. Nezůstane prostor pro kompromisy a může se nenásilně jít proti proudu.
Je zřejmé, že to zpočátku narazí na velký odpor: bude se argumentovat, že je naší povinností prosazovat své myšlenky, o kterých jsme nesprávně přesvědčeni, že jsou naše, ale ve skutečnosti jsou Boží, máme od něj jen poslání, které věrně chceme splnit... Takže jak je to vlastně?
V tomto světle se začne více ozřejmovat situace, ve které se při svém vtělení nacházel náš Pán. Přikázání lásky k Bohu a k bližním se spojuje v jeho přikázání vzájemné lásky. To je Ježíšovo vlastní přikázání: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“ (Jn 13,34) To je jeho „třetí“ prvek. „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam i já“. Kde je vzájemná láska, tam je i On, jako ten, který spojuje, jako „třetí prvek“.
Věříme ještě Bohu (nejen v jeho existenci!)? Křesťané vyznávající Boha – Trojici by to měli jasně chápat a chovat se jinak, než jak se obyčejně chovají ostatní lidé. Máme se v lásce, dobrovolně, a nejen z povinnosti obětovat pro druhé, jak nám to ukázal Kristus a dává nám k tomu milost a odpuštění.
Rovnostářství směřující ke stejnosti
Hlavní myšlenkou, která se až do dnešní doby nepozorovaně táhne celými dějinami, a dokonce v dnešní době nabývá – zdá se – vrcholu, je myšlenka rovnostářství, která vyúsťuje do stejnosti. Řešit otázky, které trápí lidí tím, že se násilně odstraní jeden aspekt, jedna doplňující strana, v tomto případě jedna ze dvou, odstraní se (zdánlivě) protiklad a zredukuje se (zjednoduší) všechno na jedno... To je vlastně jen nepravá „jednota“, která se velmi brzo rozpadne. Odstranit pravou odlišnost, jinakost, protiklady, které se doplňují a zabezpečují rozvoj, růst a život... nahradit je modifikacemi, neplodnými úpravami odstraňujícími odlišnosti, je jen jiná modifikace mrtvé stejnosti bránící životu, jeho růstu a rozvoji lidstva. Vždyť je známo, že na žádném živém stromu nejsou ani dva listy stejné...
Obsah křesťanství tkví v tajemství Nejsvětější Trojice. Bůh není jen moc, která dala vznik světu a všemu, co se na něm nachází, ale dává mu smysl, dynamiku, vtahuje stvoření, na prvním místě člověka, do svého okruhu lásky.
Stejnost (stále víc považovaná za vůdčí myšlenku současnosti) se dál šíří a nabývá rozmanité podoby. Stačí si vzpomenout na myšlenku rasové stejnosti (kdo tomu neodpovídá, toho nějakým způsobem eliminovat – postihlo to především Židy...) a třídní stejnosti (podle marxismu ostatní třídy – kromě dělnické – buď zničit, nebo ponížit). Nacismus chtěl povýšit jednu rasu nad všechny a ostatní buď zničit (ty takzvané méněcenné), nebo zotročit. Komunismus chtěl to samé, jenže si k tomu vybral tzv. třídy. Jedna třída je vůdčí a ostatní buď zlikvidovat, nebo zotročit. Obě tyto teorie povýšené na státní zákon neuspěly a zanechaly za sebou jen spoušť milionů obětí.
Myšlenka stejnosti však dál pokračuje na své pouti světem. Neomarxisté ji neopustili a považují ji za svůj hlavní trumf a patent, kterým chtějí řešit aktuální problémy lidstva: chudobu, války, hlad, zločinnost, chamtivost, demografickou „zimu“... Je to velmi nebezpečná teorie, která může mít nedozírné následky. Křesťané jsou a budou pronásledováni do konce světa. Nedělejme si iluze. Tato teorie stejnosti (budete jako Bůh, stejní) se táhne – a bude táhnout – celými lidskými dějinami. A my křesťané nikdy nemůžeme přijmout tuto teorii, která když se stane praxí, může velmi nevhodně poznamenat velkou část lidstva a poskytovat důvod k pronásledování nejen křesťanů.
Nová totalita
Víme, že propagátoři mnoha ještě nedávných hrůzostrašných ideologií nejčastěji oslovovali veřejnost a získávali její přízeň příslibem budoucí rovnosti, která se pak postupně a nenápadně proměnila na rovnostářství a pak v současnosti na požadavek stejnosti (každému stejně, nezávisle na jeho individuálních schopnostech, potřebách a výkonech... tedy i bez lásky k bližnímu). Ale to se nikdy nikde dokonale nepodařilo uskutečnit a proměnit v realitu, protože každý reálný život (i v přírodě, nejen ve společnosti) se proti stejnosti bouří a vehementně mu odporuje. Stejnost je nepřirozená, protože brání jakémukoli vývoji. Kdo začal v lidské společnosti zavádět dvourozměrnou ideologii s vyloučením třetího prvku (nadpřirozeného i přirozeného) skončil (rozvody, potraty, antikoncepci, drogy...), kdo nenechal prostor třetí Boží osobě, nikdy nemůže blíž posunout lidstvo na jeho cestě k věčnosti, jen ho od něj odsouvat a oddalovat.
Stejnost je nebezpečná ideologie, která se snaží potlačit přirozené rozdíly mezi lidmi a vnutit jim uniformitu. Ta se projevuje „stejným myšlením“, „stejným pohlavím“, „stejným oblečením“ a dalšími projevy.
Je to nová totalitární ideologie. Zatímco rovnost usiluje o to, aby všichni měli stejný startovní bod, stejnost se snaží o to, aby všichni byli stejní bez ohledu na jejich individuální schopnosti, potřeby a úsilí. Tím se stávají neodlišitelní jedni od druhých, což velmi usnadňuje vládnoucí skupině kádrovou politiku.
Stejnost je v rozporu s Božím stvořením, které je však založeno na odlišitelnosti, rozmanitosti a doplňkovosti.
Mons. doc. RNDr. ThDr. Ladislav Hučko CSc.
22.11.2024, RC Monitor 21/2024
Obrazem církve je město, nebeský Jeruzalém.
24.10.2024, Slovo Boží
Každý hluchoněmý je člověkem, kterého musíme politovat. Neslyší, co se kolem něho děje, nevnímá sebekrásnější hudbu, a když vám chce něco povědět, namáhá se marně. Proto prokázal Spasitel veliké dobrodiní ubožákovi, o kterém vypravuje dnešní evangelium. Tato událost připomíná mi ještě větší ubožáky. Jsou také hluší a němí, ale svoji chorobu zavinili si sami, a prchají před lékařem, který by je mohl uzdravit. Snad již tušíte, koho míním. Jsou to lidé, kteří zamlčují ve zpovědi své hříchy. Nemluví, kde by mluvit měli, neslyší, kde by slyšet měli. Svatá zpověď, která mohla uzdravit rány, které jim zasadil hřích, stala se jim jedem, který otrávil jejich duši. Abych vás uchránil tohoto neštěstí, promluvím dnes o zamlčování hříchů. Ukáži vám, kdo se ho dopouští, zmíním se o důvodech, proč k němu dochází, a vyložím jeho smutné následky.
30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.
29.11.2024, The Dispatch
Učení katolické církve vychází z touhy zachovat hodnotu lidského života. Máloco vyvolává tolik emocí jako plození potomstva. Potřeba mít dítě není jen osobní touha, ale často základní instinkt – touha vidět, jak něco z nás zůstává na planetě a nese naše dílo i náš odkaz dlouho poté, co zemřeme.
20.09.2024, Hnutí duchovní obnovy národa
Hnutí duchovní obnovy národa ve spolupráci s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a Arcibiskupstvím pražským pořádá v předvečer slavnosti sv. Václava a státního svátku Dne české státnosti Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české, které se uskuteční v Praze dne 27. 9. 2024.
03.03.2025, RC Monitor 4/2025
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“