Rozdíl mezi rovností a stejností

Dvojrozměrnost ani v duchovním životě je neudržitelná a dříve nebo později se rozpadne, a to v důsledku nepřítomnosti odpuštění a smíření, které od nás Stvořitel požaduje. Jako nemůže pevně a stabilně stát stůl jen s dvěma nožičkami, tak nemůže obstát ani duchovní život založený jen na dvou protikladech bez potřebného „třetího“ prvku a jejich smíření. Dříve nebo později zákonitě sklouzne na jednu stranu a stane se nepoužitelný.

Životaschopný plán
Všechno v našem pozemském životě musí mít začátek i konec, tedy podléhat vzniku (zrodu), praktické existenci a fyzickému zániku. Bez toho, že bychom poznali tyto tři složky, a to začátek a věděli, kde se nacházíme, kam směřujeme a jak chceme skončit, nemůžeme dospět k ničemu pevnému, jasnému a stálému, na čem by se dalo dál budovat vztah s trojjediným Bohem. Hmota „sama“, v rozporu s tím, jak nás učí současný materialismus (nejen marxistický, ale i liberální...), není schopna se sama vyvíjet, udělat ve svém vývoji nějaký „krok“ dopředu. Potřebuje mít vypracovaný životaschopný „projekt“, plán, směr, formu... Ten se musel dostat... a kde vznikl?

Pochopení založené na lásce
V praxi dnešní svět převážně uvažuje jen se dvěma rozdělujícími rozměry: oni a my, dobří a zlí, chytří a hloupí, praví a leví... kde jeden „rozměr“ vylučuje (eliminuje) druhý... Vznikají spory na nejnižší úrovni a války na světové úrovni... Třetí prvek (rozměr), který je může rozlišit, ale i spojit, je spravedlivá vzájemná dohoda, kdy každá ze dvou stran se ochotně zúčastní na společném hledání pravdy i za cenu velkých obětí. Tím se vloží do procesu třetí prvek založený na pochopení druhé strany, které je možné jen v lásce. Nezůstane prostor pro kompromisy a může se nenásilně jít proti proudu.

Je zřejmé, že to zpočátku narazí na velký odpor: bude se argumentovat, že je naší povinností prosazovat své myšlenky, o kterých jsme nesprávně přesvědčeni, že jsou naše, ale ve skutečnosti jsou Boží, máme od něj jen poslání, které věrně chceme splnit... Takže jak je to vlastně?

V tomto světle se začne více ozřejmovat situace, ve které se při svém vtělení nacházel náš Pán. Přikázání lásky k Bohu a k bližním se spojuje v jeho přikázání vzájemné lásky. To je Ježíšovo vlastní přikázání: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“ (Jn 13,34) To je jeho „třetí“ prvek. „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam i já“. Kde je vzájemná láska, tam je i On, jako ten, který spojuje, jako „třetí prvek“.

Věříme ještě Bohu (nejen v jeho existenci!)? Křesťané vyznávající Boha – Trojici by to měli jasně chápat a chovat se jinak, než jak se obyčejně chovají ostatní lidé. Máme se v lásce, dobrovolně, a nejen z povinnosti obětovat pro druhé, jak nám to ukázal Kristus a dává nám k tomu milost a odpuštění.

Rovnostářství směřující ke stejnosti
Hlavní myšlenkou, která se až do dnešní doby nepozorovaně táhne celými dějinami, a dokonce v dnešní době nabývá – zdá se – vrcholu, je myšlenka rovnostářství, která vyúsťuje do stejnosti. Řešit otázky, které trápí lidí tím, že se násilně odstraní jeden aspekt, jedna doplňující strana, v tomto případě jedna ze dvou, odstraní se (zdánlivě) protiklad a zredukuje se (zjednoduší) všechno na jedno... To je vlastně jen nepravá „jednota“, která se velmi brzo rozpadne. Odstranit pravou odlišnost, jinakost, protiklady, které se doplňují a zabezpečují rozvoj, růst a život... nahradit je modifikacemi, neplodnými úpravami odstraňujícími odlišnosti, je jen jiná modifikace mrtvé stejnosti bránící životu, jeho růstu a rozvoji lidstva. Vždyť je známo, že na žádném živém stromu nejsou ani dva listy stejné...

Obsah křesťanství tkví v tajemství Nejsvětější Trojice. Bůh není jen moc, která dala vznik světu a všemu, co se na něm nachází, ale dává mu smysl, dynamiku, vtahuje stvoření, na prvním místě člověka, do svého okruhu lásky.

Stejnost (stále víc považovaná za vůdčí myšlenku současnosti) se dál šíří a nabývá rozmanité podoby. Stačí si vzpomenout na myšlenku rasové stejnosti (kdo tomu neodpovídá, toho nějakým způsobem eliminovat – postihlo to především Židy...) a třídní stejnosti (podle marxismu ostatní třídy – kromě dělnické – buď zničit, nebo ponížit). Nacismus chtěl povýšit jednu rasu nad všechny a ostatní buď zničit (ty takzvané méněcenné), nebo zotročit. Komunismus chtěl to samé, jenže si k tomu vybral tzv. třídy. Jedna třída je vůdčí a ostatní buď zlikvidovat, nebo zotročit. Obě tyto teorie povýšené na státní zákon neuspěly a zanechaly za sebou jen spoušť milionů obětí.

Myšlenka stejnosti však dál pokračuje na své pouti světem. Neomarxisté ji neopustili a považují ji za svůj hlavní trumf a patent, kterým chtějí řešit aktuální problémy lidstva: chudobu, války, hlad, zločinnost, chamtivost, demografickou „zimu“... Je to velmi nebezpečná teorie, která může mít nedozírné následky. Křesťané jsou a budou pronásledováni do konce světa. Nedělejme si iluze. Tato teorie stejnosti (budete jako Bůh, stejní) se táhne – a bude táhnout – celými lidskými dějinami. A my křesťané nikdy nemůžeme přijmout tuto teorii, která když se stane praxí, může velmi nevhodně poznamenat velkou část lidstva a poskytovat důvod k pronásledování nejen křesťanů.

Nová totalita
Víme, že propagátoři mnoha ještě nedávných hrůzostrašných ideologií nejčastěji oslovovali veřejnost a získávali její přízeň příslibem budoucí rovnosti, která se pak postupně a nenápadně proměnila na rovnostářství a pak v současnosti na požadavek stejnosti (každému stejně, nezávisle na jeho individuálních schopnostech, potřebách a výkonech... tedy i bez lásky k bližnímu). Ale to se nikdy nikde dokonale nepodařilo uskutečnit a proměnit v realitu, protože každý reálný život (i v přírodě, nejen ve společnosti) se proti stejnosti bouří a vehementně mu odporuje. Stejnost je nepřirozená, protože brání jakémukoli vývoji. Kdo začal v lidské společnosti zavádět dvourozměrnou ideologii s vyloučením třetího prvku (nadpřirozeného i přirozeného) skončil (rozvody, potraty, antikoncepci, drogy...), kdo nenechal prostor třetí Boží osobě, nikdy nemůže blíž posunout lidstvo na jeho cestě k věčnosti, jen ho od něj odsouvat a oddalovat.

Stejnost je nebezpečná ideologie, která se snaží potlačit přirozené rozdíly mezi lidmi a vnutit jim uniformitu. Ta se projevuje „stejným myšlením“, „stejným pohlavím“, „stejným oblečením“ a dalšími projevy.

Je to nová totalitární ideologie. Zatímco rovnost usiluje o to, aby všichni měli stejný startovní bod, stejnost se snaží o to, aby všichni byli stejní bez ohledu na jejich individuální schopnosti, potřeby a úsilí. Tím se stávají neodlišitelní jedni od druhých, což velmi usnadňuje vládnoucí skupině kádrovou politiku.

Stejnost je v rozporu s Božím stvořením, které je však založeno na odlišitelnosti, rozmanitosti a doplňkovosti.

Mons. doc. RNDr. ThDr. Ladislav Hučko CSc.