30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jste rovněž premonstrátským terciářem. Proč právě tento řád? Co je Vám blízké na jeho spiritualitě?
Po návratu ze studií, ze společenství věřících, jsem se vrátil na Vysočinu, kde jsem byl prakticky odříznutý od aktivní křesťanské party. Po mém setkání a navázaném přátelství s opatem Vítem Tajovským jsem vstoupil mezi želivské terciáře. Mimochodem, Želiv je blízko mého bydliště. Bylo mi blízké i takzvané premonstrátské patero a heslo řádu „Ad opus bonum parati.“
Jste rodák z Vysočiny, skoro celý život zde žijete a působíte. V kraji Otokara Březiny. Čím je pro vás Vysočina?
Tento básník mystik je mi blízký nejen tím, že je mým nejoblíbenějším, ale také proto, že naše rodné obce jsou čtyři kilometry od sebe. A Vysočina je prostě rodiště i domov.
Jak vzpomínáte na Bohumila Víta Tajovského, opata želivského kláštera, který Vás v roce 1984 tajně přijímal do řádu?
Nejen v mých očích, ale i v očích jiných lidí, kteří ho poznali, se jedná o světce. Muž bolesti, věrnosti a poctivosti. Nejen ve víře.
Které osobnosti Vás ovlivnily v životě i profesi?
Jak už jsem řekl, byli to jezuité a otec Vít po stránce duchovní. Po stránce lékařské to byl profesor psychiatrie, můj učitel Petr Zvolský. Všichni už jsou na věčnosti.
Jste člověk několika profesí a povolání. Když to řeknu ve zkratce: jak propojujete „ordinaci a kostel“?
Patnáct roků jsem měl ordinaci v jednom pelhřimovském kostele. Šlo skutečně o spojení obou pod jednou střechou. Pokud jsem v ordinaci, vidím člověka i po stránce duchovní, pokud sedím ve zpovědnici, tak i po stránce duševní.
Pozorujete za léta své profesní dráhy nějakou proměnu problémů lidí, co za Vámi chodí – ať po duševní, či duchovní stránce?
Nic nového pod sluncem. Lidé přichází se stejnými problémy jako dříve, ale v daleko větším počtu. Svět se zbláznil.
Jaká by měla být pro nás křesťany náležitá podoba evangelizace?
V první řadě být lidsky normální. Potom mít dobré teologické vědomosti a potřetí umět s lidmi smysluplně komunikovat. Být ke každému dobrému dílu připraven. To uměli moji jezuité i otec Vít.
Řada lidí katolické církvi vytýká, že je hierarchická, nedemokratická, „patriarchální“. Jsou tyto výtky oprávněné?
Také takové hlasy a silnou kritiku slýchávám. Jak od ateistů, tak od velikých a progresivních katolíků. Právě tato struktura vytváří řád. A jak se říká: zachovej řád a řád zachová tebe.
Může být rodič současně autoritou a vzorem i kamarádem?
Může a měl by být. Proto se rodiče musí svému rodičovství učit.
Věnujete se přednáškám pro rodiny a o rodině. Jaká je Vaše hlavní rada, aby rodina byla skutečně domovem, pro děti i rodiče?
Ve všech přednáškách na toto téma může být přednášející jen informátorem, nikoli formátorem. Vzhledem k tomu, že Bůh tvoří originály, není možné dávat obecné rady. A co dítě, to originál.
Na začátku rozhovoru jsem zmínil slovo „domov“. Vánoce si nejvíce propojujeme právě s domovem, přitom Marie, Josef a Ježíšek neměli kde hlavu složit. Co pro Vás znamená domov?
Domov by měl být v každém případě místem, jediným místem na světě, kam bych se mohl bez obav a s touhou vracet.
Toto číslo našeho časopisu vychází na Vánoce. Odpusťte tedy na závěr banální otázku: jak je slavíte a čím pro Vás jsou?
Nemám rád přeslazená vánoční klišé. Proto odpovím stručně. Slavím je jako kněz a jsou pro mne inspirací pro další rok.
Chtěl byste našim čtenářům něco vzkázat?
Především vzkaz čtenářkám. O Vánocích přijde Ježíšek, nikoli kontrola z hygieny.
Za rozhovor děkuje Jan Šindelka
31.03.2025, RC Monitor 6/2025
Kanadská vláda zastavila vyšetřování tvrzení o hromadných pohřebištích dětí v bývalých internátních školách provozovaných církví poté, co nebyl nalezen ani jediný hrob. Obvinění z týrání a vražd stovek domorodých dětí vyvolala v Kanadě vlnu zlosti, která vedla k žhářským útokům, vandalismu a znesvěcení přibližně 120 kostelů.
03.04.2025, RC Monitor 6/2025
Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
21.02.2025, RC Monitor 3/2025
„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.
15.04.2025, RC Monitor
Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.