30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jste rovněž premonstrátským terciářem. Proč právě tento řád? Co je Vám blízké na jeho spiritualitě?
Po návratu ze studií, ze společenství věřících, jsem se vrátil na Vysočinu, kde jsem byl prakticky odříznutý od aktivní křesťanské party. Po mém setkání a navázaném přátelství s opatem Vítem Tajovským jsem vstoupil mezi želivské terciáře. Mimochodem, Želiv je blízko mého bydliště. Bylo mi blízké i takzvané premonstrátské patero a heslo řádu „Ad opus bonum parati.“
Jste rodák z Vysočiny, skoro celý život zde žijete a působíte. V kraji Otokara Březiny. Čím je pro vás Vysočina?
Tento básník mystik je mi blízký nejen tím, že je mým nejoblíbenějším, ale také proto, že naše rodné obce jsou čtyři kilometry od sebe. A Vysočina je prostě rodiště i domov.
Jak vzpomínáte na Bohumila Víta Tajovského, opata želivského kláštera, který Vás v roce 1984 tajně přijímal do řádu?
Nejen v mých očích, ale i v očích jiných lidí, kteří ho poznali, se jedná o světce. Muž bolesti, věrnosti a poctivosti. Nejen ve víře.
Které osobnosti Vás ovlivnily v životě i profesi?
Jak už jsem řekl, byli to jezuité a otec Vít po stránce duchovní. Po stránce lékařské to byl profesor psychiatrie, můj učitel Petr Zvolský. Všichni už jsou na věčnosti.
Jste člověk několika profesí a povolání. Když to řeknu ve zkratce: jak propojujete „ordinaci a kostel“?
Patnáct roků jsem měl ordinaci v jednom pelhřimovském kostele. Šlo skutečně o spojení obou pod jednou střechou. Pokud jsem v ordinaci, vidím člověka i po stránce duchovní, pokud sedím ve zpovědnici, tak i po stránce duševní.
Pozorujete za léta své profesní dráhy nějakou proměnu problémů lidí, co za Vámi chodí – ať po duševní, či duchovní stránce?
Nic nového pod sluncem. Lidé přichází se stejnými problémy jako dříve, ale v daleko větším počtu. Svět se zbláznil.
Jaká by měla být pro nás křesťany náležitá podoba evangelizace?
V první řadě být lidsky normální. Potom mít dobré teologické vědomosti a potřetí umět s lidmi smysluplně komunikovat. Být ke každému dobrému dílu připraven. To uměli moji jezuité i otec Vít.
Řada lidí katolické církvi vytýká, že je hierarchická, nedemokratická, „patriarchální“. Jsou tyto výtky oprávněné?
Také takové hlasy a silnou kritiku slýchávám. Jak od ateistů, tak od velikých a progresivních katolíků. Právě tato struktura vytváří řád. A jak se říká: zachovej řád a řád zachová tebe.
Může být rodič současně autoritou a vzorem i kamarádem?
Může a měl by být. Proto se rodiče musí svému rodičovství učit.
Věnujete se přednáškám pro rodiny a o rodině. Jaká je Vaše hlavní rada, aby rodina byla skutečně domovem, pro děti i rodiče?
Ve všech přednáškách na toto téma může být přednášející jen informátorem, nikoli formátorem. Vzhledem k tomu, že Bůh tvoří originály, není možné dávat obecné rady. A co dítě, to originál.
Na začátku rozhovoru jsem zmínil slovo „domov“. Vánoce si nejvíce propojujeme právě s domovem, přitom Marie, Josef a Ježíšek neměli kde hlavu složit. Co pro Vás znamená domov?
Domov by měl být v každém případě místem, jediným místem na světě, kam bych se mohl bez obav a s touhou vracet.
Toto číslo našeho časopisu vychází na Vánoce. Odpusťte tedy na závěr banální otázku: jak je slavíte a čím pro Vás jsou?
Nemám rád přeslazená vánoční klišé. Proto odpovím stručně. Slavím je jako kněz a jsou pro mne inspirací pro další rok.
Chtěl byste našim čtenářům něco vzkázat?
Především vzkaz čtenářkám. O Vánocích přijde Ježíšek, nikoli kontrola z hygieny.
Za rozhovor děkuje Jan Šindelka
03.04.2025, RC Monitor 6/2025
Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.
16.05.2025, RC Monitor 9/2025
Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.
25.12.2024, redakce RC Monitoru
"V temnotě, kterou lidstvo šíří, není nic definitivního; díky Božímu působení se vše může znovu rozzářit." (Br. M.-Samuel, opat z Nového Dvora)
17.03.2025, RC Monitor 5/2025
Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.
06.12.2024, RC Monitor 22/2024
Okřídlené úsloví: „To musíte odříkat, i když vás vzbudí o půlnoci,“ jsem poprvé asi slyšel ve škole, když jsme se učili malou násobilku. Za našich školních let se na tom dost bazírovalo, myslím znát věci zpaměti, a naši učitelé nás nikterak nešetřili a bylo jim jedno, zda nám tím způsobí nějakou újmu na psychickém zdraví. A u malé násobilky nezůstalo, nároky se stupňovaly a vědomostí, které jsme ukládali postupně do paměti, bylo stále více.