Připraveni ke každému dobrému dílu

30.12.2024, RC Monitor 24/2024

Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.


Jaká byla Vaše cesta k víře a formace ke kněžství?
Jak známe z teologie, existuje forma křtu vodou, krví a touhou. Já byl pokřtěný šmahem. A toť vše. Prostě taková venkovská tradice, která je chápaná spíše jako magický rituál. Až na vysoké škole v Praze jsem se setkal s věřícími spolužáky, věřícími profesory a otevírala se mi cesta k poznání křesťanské víry. Byli to především otcové jezuité, kteří mne silně ovlivnili a předávali mi zdravé a smysluplné pojetí víry. Po nich to byl opat želivského kláštera Vít Tajovský. Tam začala také moje cesta ke kněžství. Nabídky k tajnému svěcení jsem odmítal, necítil jsem se dost zralý a odvážný pro tajné působení.

Jste rovněž premonstrátským terciářem. Proč právě tento řád? Co je Vám blízké na jeho spiritualitě?
Po návratu ze studií, ze společenství věřících, jsem se vrátil na Vysočinu, kde jsem byl prakticky odříznutý od aktivní křesťanské party. Po mém setkání a navázaném přátelství s opatem Vítem Tajovským jsem vstoupil mezi želivské terciáře. Mimochodem, Želiv je blízko mého bydliště. Bylo mi blízké i takzvané premonstrátské patero a heslo řádu „Ad opus bonum parati.“

Jste rodák z Vysočiny, skoro celý život zde žijete a působíte. V kraji Otokara Březiny. Čím je pro vás Vysočina?
Tento básník mystik je mi blízký nejen tím, že je mým nejoblíbenějším, ale také proto, že naše rodné obce jsou čtyři kilometry od sebe. A Vysočina je prostě rodiště i domov.

Jak vzpomínáte na Bohumila Víta Tajovského, opata želivského kláštera, který Vás v roce 1984 tajně přijímal do řádu?
Nejen v mých očích, ale i v očích jiných lidí, kteří ho poznali, se jedná o světce. Muž bolesti, věrnosti a poctivosti. Nejen ve víře.

Které osobnosti Vás ovlivnily v životě i profesi?
Jak už jsem řekl, byli to jezuité a otec Vít po stránce duchovní. Po stránce lékařské to byl profesor psychiatrie, můj učitel Petr Zvolský. Všichni už jsou na věčnosti.

Jste člověk několika profesí a povolání. Když to řeknu ve zkratce: jak propojujete „ordinaci a kostel“?
Patnáct roků jsem měl ordinaci v jednom pelhřimovském kostele. Šlo skutečně o spojení obou pod jednou střechou. Pokud jsem v ordinaci, vidím člověka i po stránce duchovní, pokud sedím ve zpovědnici, tak i po stránce duševní.

Pozorujete za léta své profesní dráhy nějakou proměnu problémů lidí, co za Vámi chodí – ať po duševní, či duchovní stránce?
Nic nového pod sluncem. Lidé přichází se stejnými problémy jako dříve, ale v daleko větším počtu. Svět se zbláznil.

Jaká by měla být pro nás křesťany náležitá podoba evangelizace?
V první řadě být lidsky normální. Potom mít dobré teologické vědomosti a potřetí umět s lidmi smysluplně komunikovat. Být ke každému dobrému dílu připraven. To uměli moji jezuité i otec Vít.

Řada lidí katolické církvi vytýká, že je hierarchická, nedemokratická, „patriarchální“. Jsou tyto výtky oprávněné?
Také takové hlasy a silnou kritiku slýchávám. Jak od ateistů, tak od velikých a progresivních katolíků. Právě tato struktura vytváří řád. A jak se říká: zachovej řád a řád zachová tebe.

Může být rodič současně autoritou a vzorem i kamarádem?
Může a měl by být. Proto se rodiče musí svému rodičovství učit.

Věnujete se přednáškám pro rodiny a o rodině. Jaká je Vaše hlavní rada, aby rodina byla skutečně domovem, pro děti i rodiče?
Ve všech přednáškách na toto téma může být přednášející jen informátorem, nikoli formátorem. Vzhledem k tomu, že Bůh tvoří originály, není možné dávat obecné rady. A co dítě, to originál.

Na začátku rozhovoru jsem zmínil slovo „domov“. Vánoce si nejvíce propojujeme právě s domovem, přitom Marie, Josef a Ježíšek neměli kde hlavu složit. Co pro Vás znamená domov?
Domov by měl být v každém případě místem, jediným místem na světě, kam bych se mohl bez obav a s touhou vracet.

Toto číslo našeho časopisu vychází na Vánoce. Odpusťte tedy na závěr banální otázku: jak je slavíte a čím pro Vás jsou?
Nemám rád přeslazená vánoční klišé. Proto odpovím stručně. Slavím je jako kněz a jsou pro mne inspirací pro další rok.

Chtěl byste našim čtenářům něco vzkázat?
Především vzkaz čtenářkám. O Vánocích přijde Ježíšek, nikoli kontrola z hygieny.

Za rozhovor děkuje Jan Šindelka


Další články



Katolíků přibývá, ale kněží je méně

11.06.2025, statistikaamy.csu.gov.cz / vaticannews.va

Podle Papežské ročenky 2025 a Annuarium Statisticum Eccelesiae 2023, které vydává Centrální statistický úřad církve, se mezi roky 2022 a 2023 zvýšil počet katolíků na celém světa z 1 390 mld. na 1 406 mld., tj. o 1,15 %. Každý pátý katolík (20 %) žije v Africe. Jejich počet se zvýšil z 272 mil. v roce 2022 na 281 mil. v roce 2023, meziročně tak vzrostl o 3,31 %. Své prvenství v počtu pokřtěných katolíků potvrzuje Demokratická republika Kongo s téměř 55 mil., následovaná Nigérií s 35 miliony; významné počty zaznamenávají také Uganda, Tanzanie a Keňa.

Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

Moderní věda? Vznikla díky křesťanství

06.05.2025, Catholic Answers

Katolická církev poskytla recept a náboženský imperativ, které daly vzniknout moderní vědě. Pokud jste někdy sledovali starý film, možná jste si všimli chování, které nám dnes připadá naprosto bizarní. Například ve starém válečném filmu můžete vidět, jak zdravotník nabízí vojákovi těsně před operací cigaretu. Copak nevěděli, že kouření je nezdravé? Ano, věděli. Už od počátku osmdesátých let 19. století se cigaretám říkalo hřebíky do rakve!

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.