S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.


Dlouhodobě se věnoval duchovní správě, formaci věřících i doprovázení kněží. Jeho vystupování je charakteristické klidem, civilností a schopností propojovat teologickou hloubku s každodenní zkušeností člověka. V pastoraci i veřejných vystoupeních opakovaně zdůrazňuje, že víra není únikem z reality, ale způsobem, jak ji nést s nadějí a odpovědností. Svým působením si získal pověst kněze blízkého lidem, schopného naslouchat a citlivě doprovázet v obtížných životních situacích. Jeho pastorační přístup se vyznačuje spíše tichou vytrvalostí než výraznými gesty — důraz klade na každodenní věrnost, duchovní doprovázení a srozumitelné předávání evangelia v konkrétních životních souvislostech.

Tento přístup se zřetelně odráží i v jeho veřejných promluvách a kázáních, která často směřují k podstatě křesťanské naděje. Mons. Basler opakovaně připomíná, že víra není hledáním jednoduchých odpovědí ani únikem z nejistot světa, ale postojem důvěry uprostřed nehotovosti lidského života. V jedné ze svých novoročních homilií zdůraznil, že Boží požehnání neznamená život bez obtíží, nýbrž jistotu Boží blízkosti: Bůh vstupuje nikoli do ideálních podmínek, ale do konkrétní lidské reality se všemi jejími otázkami a křehkostí. Jako vzor takové víry předkládá Marii, která „uchovává a rozvažuje“ i to, čemu plně nerozumí, a ukazuje tak cestu víry založené spíše na věrnosti než na jistotě vysvětlení. „Maria neabsolvovala teologickou fakultu, nejezdila na meditační kurzy, a přece byla schopná v síle Ducha svatého dosáhnout vrcholů duchovního života,“ říká biskup Antonín. „Ten, kdo nedostal teologické vzdělání, se nemusí cítit jako člověk druhé kategorie. Písmo svaté je v církvi dostupné každému, stejně tak růženec, základní modlitby, a především křest a tajemství Eucharistie spolu s ostatními svátostmi.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Je poměrně známo, že vztah otce biskupa k Panně Marii tvoří jednu z opor jeho každodenního života. Sám vzpomíná, že na počátku covidové doby zaslechl ve Vatikánském rozhlase výzvu k modlitbě svatého růžence každý večer ve 20 hodin. Rozhodl se k této iniciativě připojit a spojil ji s pravidelnou svižnou chůzí. Postupně si oblíbil stále stejný, přibližně pětikilometrový okruh, který mu umožňuje plně se soustředit na modlitbu. Této praxi zůstává věrný již čtvrtým rokem: část roku kráčí při zapadajícím slunci, část roku pod hvězdnou oblohou. Nemůže-li vyjít večer kvůli pracovním povinnostem, nahrazuje modlitbu časně ráno. Stala se pro něj hodinou intenzivního pohybu i hodinou intenzivního setkání s Bohem.

Postupem času si uvědomil, že ačkoli zůstává stejná trasa, stejný čas i stejná slova modlitby, proměnila se její hloubka. Už nejde pouze o opakování slov, ale o živý vztah a vnitřní kontakt s osobami Nejsvětější Trojice a s Pannou Marií, nesený Kristovou výzvou milovat Boha celým srdcem i duší. Tato každodenní modlitba se pro něj stala zdrojem hluboké radosti a očekávaným setkáním, na které se během dne těší a v němž chce — pokud mu to zdraví dovolí — vytrvat.

Jeho působení se v poslední době propojilo také s Hnutím Pro život, kde převzal duchovní patronát nad projektem Modlitby za nejmenší, do něhož se denně zapojují tisíce lidí modlících se za nenarozené děti, jejich rodiče i lékaře a za obnovu kultury života v naší zemi. Je pravidelným účastníkem Pochodů pro život a ve svém poselství účastníkům loňského ročníku připomněl, že i zkušenost nepochopení může být pro křesťana místem blahoslavenství a radosti, protože právě v ní se člověk může přiblížit Kristově cestě. Napsal: „těžce jsem nesl, že ti, kteří tak ´hájí´ lidská práva, nejsou ochotni respektovat naše právo mít svůj názor na zabíjení našich maličkých bratří a sester, kterým nebylo dovoleno se narodit; mít svůj názor na pomoc nečekaně těhotným ženám; mít svůj názor na nucení lékařů jednat proti svému svědomí. Bylo mi opravdu líto těch malých dětí, těch krásných rodin a mnoha dalších, kteří se s nadšením sjeli na tuto manifestaci krásy a hodnoty lidského života od samého počátku a museli snášet nesmyslné nadávky, akustické rušení a zbytečně čekat, zda policie dokáže průvodu uvolnit cestu. Chtěl bych moc poděkovat organizátorům i všem účastníkům. A chtěl bych všechny ujistit, že z toho nemusíme být smutní, ba dokonce se smíme radovat, že se na nás naplnilo 8. blahoslavenství z Ježíšova horského kázání v Matoušově evangeliu: ´Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. ´ (Mt 5, 11-12) A už teď se těším na naše setkání při Pochodu pro život v roce 2026.“

Vnímáme jako dar a požehnání mít mezi sebou biskupa, který zůstává především mužem na kolenou, mužem modlitby — člověkem, který více naslouchá, než hovoří, který v ruce drží růženec a který se též nezalekne odpovědnosti za druhé, za církev i za svět. V době, jež často hledá silná slova a rychlá řešení, připomíná svou tichou věrností, že skutečná síla církve vyrůstá z věrnosti Bohu a z každodenní služby lidem. I za to chceme při jeho životním jubileu vyjádřit vděčnost a vyprosit mu do dalších let pevné zdraví, pokoj a radost ze služby, kterou mu Pán svěřil.


Další články



Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Konkretizace abstraktní manželky

22.10.2025, RC Monitor 19/2025

Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Svatý Valentin, patron zamilovaných

13.02.2026, RC Monitor 2/2026

Vážení a milí čtenáři Monitoru, v posledních letech se (především z komerčních důvodů) čím dál víc šíří připomínání si památky sv. Valentina 14. února jakožto dne zamilovaných. Dovolil bych si stručně připomenout několik zajímavostí spojených s touto postavou z dob dávno minulých.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.